Děkuji, pane předsedající.

Jsem rád, že to tak vyšlo, protože jsem řídil jednání schůze a chtěl jsem se přihlásit ještě do obecné rozpravy, což se teď povedlo. Moje vystoupení nebude nijak dlouhé. Vlastně trošku navážu v takové obecnější rovině na to, co zde říkal pan předseda Zbyněk Stanjura.

Mám vlastně jenom tři poznámky a v rámci těch tří poznámek mám dvě otázky, které ale pokládám za docela podstatné.

Poznámka č. 1. Dovolte mi to říct a neberte to nijak zle, ale můj pocit je, že to, o čem tu dneska jednáme, už je vlastně čirá posedlost. I kdybych se ztotožnil s tím monstrózním projektem, kterým je EET, já se s ním neumím ztotožnit, s celkem toho projektu, ale i kdybych se s tím nějak ztotožnil, tak toto rozšíření, které se tady chystá v tomto kroku, tato fáze, tento další okruh živnostníků, na které se má EET uvalit, už je politický projekt kontroly nad ekonomickými aktivitami obyvatelstva, ano, to je ono, je to politický projekt kontroly nad ekonomickými aktivitami obyvatelstva, tak tady se tento projekt opravdu mění v čirou posedlost.

A odtud vyplývají i moje otázky. Jaký význam má, prosím pěkně, aby stát měl informaci o vyúčtování, spuštění každé jedné rakve do pohřební jámy? Jaký to má význam? Jaký význam má, aby švadlena, jejíž rozsah podnikání má povahu pomoci svému okolí a jejíž tržby jsou hluboko pod úrovní průměrného příjmu v této republice, aby taková paní účtovala EET? Jaký to má význam? Jaký má význam, aby ošetřovatelka seniora, který je upoután na lůžko, účtovala EET? Nebo spoléháme na to, že tito lidé nic účtovat nebudou, že to nejde, že příjmy půjdou neoficiální cestou? Nebo jaký to význam? Tak koho tu ve skutečnosti trestáme? Na koho chceme, aby EET dopadlo? Jaké pokrytectví v této věci tu vláda předvádí?