Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vidím, že všechny ty informace, které jsme dneska slyšeli, se tady už poměrně opakují a stejně tak se v tom, co vám dneska chci říct, budu opakovat pravděpodobně i já, protože ty informace jsou všude stejné. Chtěl bych se také vyjádřit k tomuto tématu, k této mimořádné schůzi, kterým je docela závažné pochybení premiéra této vlády ve věci přiznávání nebo můžeme také říct zatajování jeho vlastních finančních transakcí a k některým podstatným souvislostem, které se právě týkají tohoto stavu.

Mám na mysli zejména to, že premiér Petr Fiala měl dlouhá léta významný podíl v instituci, která byla opakovaně pokutována Finančním analytickým útvarem a Českou národní bankou za závažné delikty a porušování zákonů této země, v instituci, která byla a možná ještě je, to nemohu z povahy věci vědět úplně jistě, v hledáčku našich bezpečnostních sborů. Z tohoto pohledu nejde jen o jedno pochybení jednoho premiéra, ale i o závažné riziko konfliktu zájmů tohoto premiéra, který je mimo jiné příjemcem informací od zpravodajských služeb. A samozřejmě jde i o věc, která vyvolává oprávněné pochybnosti o premiérově zodpovědnosti ve finančních záležitostech, a to i v důležité symbolické rovině, a to ve směru k veřejnosti. Kdo takto lehkomyslně přistupuje ke správě vlastních financí, které na dlouhá léta svěří velice pochybnému finančnímu ústavu a stejně dlouhá léta to před veřejností tají, tak asi nebude tím nejzodpovědnějším správcem veřejných financí a veřejných rozpočtů ve vysoké exekutivní funkci.

Nabízí se použít bonmot, že veřejné finance vypadají podobně jako hospodaření jisté záložny a jistého premiéra, ale záležitost je příliš vážná na nadsázku a metafory. Ne, v případě zatajovaných peněz pana premiéra skutečně nejde o novou verzi kdysi populární soutěže Chcete být milionářem?

Závažnost celé situace a jejích souvislostí nejlépe vystihne konkrétní popis instituce a prostředí, kde se několik let peníze pana premiéra pohybovaly, prostředí, kterému dal pan premiér vkladem vysoké finanční částky, kterou veřejně nepřiznal, legitimitu. Citace a parafráze, které použiji, vychází čistě a pouze z otevřených veřejných zdrojů. Ještě jednou to opakuji, já jsem si to prostě našel pomocí vyhledávačů na internetu. Nic není žádná domněnka, u každé informace, kterou tady použiji, tak řeknu její zdroj a kdokoliv z vás se na to může znovu podívat. A jenom se divím, že tak, jak jsme si to vyhledali my, protože ty informace jsou stejné, ať to byl Andrej Babiš, Andrea Schillerová, Tomio Okamura, já, takže ty novináře to - Alena Schillerová, pardon, tak ty novináře to prostě nezajímá. Proč to nepíšou ti novináři? Kdyby se to stalo mně nebo Andreji Babišovi, tak popíšou dvacatery noviny, budeme na titulních stránkách a v hlavních vysílacích časech každý den. Ale tady ta historie a to, co se tady dělo, vůbec nikoho nezajímá, takže jsem rád, že k tomu máme možnost vystoupit aspoň my.

Čerpal jsem konkrétně z médií takzvaného hlavního proudu, nikoliv z médií, která současná vládní sestava označuje za alternativní či dezinformační. Jde nepochybně o média, která v obecné politické rovině většinově straní současné vládě, nikoliv současné opozici a už vůbec ne SPD.