Ti, co mají odpovědnost, ale skoro nic nedělají a jak byli zvyklí, vyčkávají, co bude dál. Nemyslím, že je to cesta správným směrem. Až směšně působí, když se shodnou na tom, že jedině cestou vzájemné spolupráce dokážeme čelit neustále sílící vlně migrantů i teroristickým hrozbám, které nelze brát na lehkou váhu. Navíc v Evropě viditelně narůstá extremismus a s ním roste i počet sympatizantů extremistických názorů, které jsou založené jen na nesnášenlivosti a násilí… A ti, co mají konat, stejně nic neudělají nebo se pokouší spíše zbavit se potíží tím, že je nechají řešit těm, kteří jsou v první linii, a oni se schovají za hradbou. Pomyslné nůžky nesnášenlivosti se rozevírají i mezi některými státy.

Místo toho, abychom hledali další spojence v rámci evropského kontinentu, najdou se tací, kteří v zájmu tzv. atlantické spolupráce dělají naschvály a jeden se snaží zdiskreditovat druhého. Británie si zase pro změnu začala diktovat podmínky, jinak prý z EU vystoupí. A tak dříve úporní zastánci Lisabonské smlouvy ji klidně pohřbí. No tak proč by ostatní měli být ochotni ji také plnit? Tohle není cesta mírové budoucnosti, ale, žel, cesta do záhuby.

Zeptat se „proč nikdo z EU nejedná s Ruskem a dalšími státy mimo EU o vzájemné spolupráci" se snad ani v Bruselu nesmí a politici bez názoru, kteří jen papouškují cizí zájmy, takového tazatele okamžitě odsoudí. Ale sami neví za co a jiné řešení nenavrhnou. A když přeci, tak hloupost. Vždyť evropské neunijní státy mají s námi společného nepřítele v podobě teroristů a i společný problém v podobě migrantů, kteří zaplavují Evropu každým dnem více a více. Část států EU zvolila evidentně cestu „každý sám za sebe“ a „všichni za nikoho“. Uzavřením hranic stejně nic nevyřešila, problém se nezmenšil. Je to stejné, jak když malé dítě odmítne chodit do školy, protože tam dostává špatné známky.