Samotný článek nevím, jak vznikl, ale jak se někdy v českém mediálním prostoru stává, je plný chyb a dokonce hloupostí. Už titulek je zavádějící. Nejde a ani nikdy nešlo o myšlenku Davida Ratha, ten ji jen po určitou dobu podporoval a nakonec ji svými zásahy i zničil, když do návrhu skupiny poslanců vnutil ustanovení o přímusu – tedy o povinném vstupu do sítě zdravotnických zařízení. To se stalo zákonu před ústavním soudem osudným, když část zákona zrušil, o zbytek zrušení se postarala Topolánkova vláda, protože té ve zdravotnictví šlo nikoli o zdravotní péči pro občany, ale o zdroj příjmů, někdy i nekalých, pro úzkou skupinu lidí ( viz IZIP nebo Julínkovné).

Tato myšlenka byla ve volebním programu KSČM v roce 2002 a vzhledem ke složení sněmovny ve volbách 2002 jsem ji jako jeden z autorů předložil společně s dalšími jako tisk 810 v roce 2004. Aby měla šanci na úspěch, skupinu poslanců, kteří zákon předkládali, vedl MUDr. Jaroslav Krákora, tehdy předseda výboru pro zdravotnictví, který na něm skutečně pracoval, za vládní ČSSD já ve skupině zastupoval nejen KSČM, ale zejména právníky a legislativce, vzhledem ke své kvalifikaci. Dále ve skupině byl Pavel Kováčik, ale také Michaela Šojdrová nebo Vladimír Říha, též Svatopluk Karásek, Eduard Zeman a další. Jako základní myšlenku jsem pro vypracování předlohy zákona měl pro svou potřebu švýcarský model kantonálních nemocnic, protože tam jde skutečně o péči a nikoli o službu, jak to později ponížil, aby ještě víc omezil důstojnost člověka, ministr Heger a udělal z něj prosebníka a tedy platiče. Tisk jsme připravili pro skupinu v základní legislativní podobě  a ta pak získala opravdu širokou podporu.