Dostal jsem už několikrát dopis, který se týká obavy z budoucnosti, která nás čeká. Autoři jsou různí. Od mých vrstevníků, ať žen či mužů, přes představitele střední generace, až po velmi mladé lidi, studenty a studentky, ale také pracující dělníky, techniky, nebo prostě ty, kteří teprve hledají své politické zakotvení.

Je to znát z toho, že rovnou píšou, že oslovují představitele různých politických stran. Jednotícím tématem dopisů je jejich obava o příští směřování nejen české společnosti, ale vůbec vývoje na naší planetě.

I já mám obavu, jak se bude současný svět vyvíjet. Není to nic veselého, co nám různí analytici předvídají a už vůbec není hezký pohled na některé trendy v politice. Člověk podivuje nad tím, že přibývá těch, kteří se neskrývají s tím, že řešení sporů má být válečný konflikt a preferují vojenská řešení nad diplomacií a prostě jednáním odpovědných lidí. Jako by neexistoval žádný limit, žádná hranice, kam až může zajít individualismus a sobectví a neschopnost vnímat, co je sociální inteligence, a tedy respekt k tomu, že při osmi miliardách obyvatel planety, prostě neexistuje možnost se nepotkávat s jinými lidmi.