Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych připomněl, že když jsme jednali po ustavení současné vlády o vyslovení důvěry této vládě, tak jak o ni požádala Poslaneckou sněmovnu, měl poslanecký klub KSČM před sebou víc otázek než odpovědí. Jediné, co bylo jasné a jasně pozitivní, že se na vládě nebudou podílet ti, kteří zavedli zemi do marasmu, rostoucího deficitu a spirály dluhů, která se jen a jen prohlubovala, a to jak špatnou politikou, tak neuvěřitelnou mírou korupce a dalšího tunelování peněz z daňových poplatníků. To mě v té době nejvíc rozčílilo.

Čekali jsme totiž, že tato vláda přestane s politikou snižování mezd policistů, hasičů, zdravotníků a dalších zaměstnanců veřejného sektoru, protože to byl podle mého soudu, a nejen mého soudu, nejhorší zločin Nečasovy a Kalouskovy vlády. Sebrala peníze těm, kteří slouží této zemi v různých zpřísněných turnusech bez ohledu na počasí, na denní nebo noční dobu, na soboty, neděle, jenom, aby měli na veřejné zakázky, ze kterých odtékaly peníze neuvěřitelným způsobem. To bylo třeba změnit. Bylo třeba změnit, aby na těchto zakázkách netyli takoví páni náměstkové Šiškové nebo jiní náměstci ministrů nebo přímo ministři. Země byla totiž na jaře roku 2013 před výbuchem odporu více než rozlobených občanů. A můžeme být rádi, že mimořádné volby v roce 2013 situaci zklidnily. Ale samotné vládní prohlášení, když jsme ho posuzovali před rokem a čtvrt, neobsahovalo velké množství slibů, se kterými vládní strany uspěly ve volbách. Respektuji to, co tady řekl předseda vlády, že to je legitimní politická vláda vzešlá z voleb. Ale sliby, které byly odhozeny, jsou velmi důležité a lidé čekají, jak se k nim vládní koalice zachová.

Navíc, některé osoby ministrů nezaručovaly a nezaručují plnění volebních ani vládních slibů. Klub KSČM v té době velmi opatrně dal nově vzniklé vládě šanci, i když jsme sice nehlasovali pro vyslovení důvěry, protože tak velkou důvěru ve vládu nemáme, ale také jsme nehlasovali proti vládě. Neznamená to ale, že nejsme opoziční strana. Čekali jsme, jak se vláda jako celek začne chovat a jednotliví ministři budou řídit své rezorty a budou je zvládat. Přitom Komunistická strana Čech a Moravy měla alespoň na minimálním úspěchu vlády zájem vzhledem k tomu, jakou odpovědnost nese ve více než polovině krajů naší země a v mnoha a mnoha městech a obcích. Nyní máme jasněji. Vláda za jeden a čtvrt roku skutečně opustila mnoho svých slibů.

Někteří již nejsou ministry a někteří asi ani ministry nezůstanou a vládní sliby se mění na spory uvnitř koalice. Hnutí ANO konečně na svém vrcholném jednání pro občany zveřejnilo, že je pravicovou stranou se vším všudy. KDU-ČSL zase na svém sjezdu vyhrožuje svému vládnímu koaličnímu partnerovi, že jeho cílem je rozbít krajské koalice, pokud je uzavře s někým jiným než s nimi. Politická kultura, a byli jsme toho svědky před chvílí při té přestřelce, se posouvá opět do vulgarismů, ale místo věcného jednání je plná nesmyslných ideologických floskulí bez hlubšího obsahu a hlavně faktů. Kdybych měl přistoupit k inventuře volebních slibů a reality, tak mám zjednodušenou práci. Pan předseda vlády vypočítal, co vláda udělala dobře a není to potřeba tedy inventarizovat. Ale v inventuře volebních slibů a nerealizací, resp. to co není obsaženo ve vládním prohlášení, je toho dost.

Začnu církevními restitucemi. Z jednoduchého důvodu vám řeknu, že to, že tady leží od prosince roku 2013 návrh zákona z dílny vládní sociální demokracie, který pořád je mezi prvním a druhým čtením, ukazuje na něco, co není zdravé. Buď musíte mít odvahu to odmítnout a říct, že to nebudete plnit, že jste to slibovali falešně, anebo nebudete mít odvahu a budeme to tady mít, bude to tady ležet a návrh vládních poslanců nebude projednán. Pak se nedivte, že vám opozice, ať zprava nebo zleva bude říkat, že neumíte vládnout, nejste schopni prosadit ani vlastní návrhy.