S velkým zájmem jsem si přečetl Prohlášení členů „Výběrové dotační komise v Programu podpory rozšiřování a přijímání informací v jazycích národnostních menšin“, která posuzuje projekty ucházející se o financování ze státního rozpočtu ČR prostřednictvím rozpočtu Ministerstva kultury (citace). Zmíněné prohlášení poukazuje na „(naštěstí zatím pouze verbální) projevy národnostní, rasové, náboženské a jiné nesnášenlivosti v ČR, jež stále více zamořují veřejný prostor“(citace).

Předpokládal jsem, že komise, která rozhoduje o hospodaření s veřejnými prostředky, je zvyklá pracovat pouze na základě jasných dat a bude takto postupovat i při obvinění naší společnosti z nesnášenlivosti, extremismu a xenofobie. Očekával jsem nezpochybnitelná fakta a jasné důkazy (promiňte, ale jsem právník). Přečetl jsem text jednou, pro jistotu i podruhé a pochopil jsem, že moje očekávání byla naivní. Nedozvěděl jsem se nic! Žádná fakta, žádné důkazy, ale jenom jakési výkřiky a obviňování podložené pouze nějakými pocity a dojmy tvůrců onoho „závažného“ dokumentu. Odolám nyní pokušení ptát se, zda při rozhodování o nakládání s penězi daňových poplatníků je hlavním kritériem zmíněné komise i něco hmatatelnějšího než pouze pocity jejích členů a pokusím se zareagovat na samotný text prohlášení.

Výzvu podepsali zástupci bulharské, ruské, slovenské, maďarské, německé, polské, běloruské, ukrajinské, vietnamské a romské menšiny. Je pravdou, že jsme svědky pravidelných útoků na Rusy a Rusko (naštěstí zatím pouze verbálních), a to zejména ze strany poslance Gabala, ministra Hermana a s nimi spřízněných „osobností veřejného života“. Zejména pan Gabal je v této činnosti mimořádně aktivní. Klasik by pravil: „Nadává, až mu slina bradu třísní.“ To, že oba pánové jsou zuřivými podporovateli zmíněné iniciativy, tedy pokládám za poněkud úsměvné. Někoho napadat a zároveň naléhavě vyzývat společnost, aby zanechala napadání, je obdivuhodný intelektuálně-mravní výkon. Anebo pánům vadí Rusko, ale Rusové nikoli? Těžko říci – snad mi to někdy vysvětlí.

Další menšinou, která je snad z pohledu výzvy relevantní, je menšina romská. Je pravdou, že soužití majoritní společnosti s Romy je mnohdy problematické. Pramení z poněkud odlišného pohledu obou entit na životní hodnoty, jakými jsou například práce, rodina, vzdělání či sousedské vztahy. Tyto problémy jsou však dlouhodobé a nemám informace o tom, že by nějakým způsobem gradovaly. Řešením musí být zajištění většího uplatnění romské menšiny na pracovním trhu. Tím se pravděpodobně odstraní většina současných „třecích ploch“ mezi Romy a majoritní společností. Tedy ne granty a dotace, ale práce a plat. V tomto duchu KSČM také připravuje svůj program.

Soužití ostatních národnostních menšin není, dle mého názoru, nijak problematické. Nezaznamenal jsem žádné projevy nenávisti proti bulharské, slovenské, maďarské, německé, polské, běloruské, ukrajinské ani vietnamské národnostní menšině. Rád bych svá tvrzení doložil nějakými fakty (promiňte, ale jsem právník).