Právní stát znamená takový stát, v němž je výkon státní moci omezen zákonem.

Orgány veřejné moci smějí činit jen to, co jim zákon výslovně dovoluje, zatímco občan smí činit vše, co zákon výslovně nezakazuje.

Základními znaky právního státu obvykle jsou:

• zákonnost (každý, včetně státu, je povinnen zachovávat právo a jednat podle práva)
• právní jistota (každý má jistotu, že práva jednou nabytá mu nebudou zpětnou účinností zákona odňata, že právo nebude působit zpětně, že mu bude státem poskytnuta ochrana proti porušení jeho práva apod.)
• přiměřenost práva (k cíli, jehož má být právem dosaženo, nesmí být používáno nepřiměřených prostředků a zejména porušována základní lidská práva a svobody)

V tomto posledním bodě se dostáváme do konfliktu s běžnou praxí, že v oblasti výkonu práva je v České republice běžně nadužíváno hrubě nepřiměřených prostředků a zejména jsou porušována základní lidská práva.

V bližším pohledu zjistíme, že například v případě trestné činnosti stanovuje zákon č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník v § 34 promlčecí dobu trestní odpovědnosti za trestné činy v rozmezí 20 let až tři léta.