V poslední době jsem potkal nepředstavitelně velké množství lidí. Samozřejmě lidí, se kterými jsem měl možnost prohodit pár vět na téma ”politika”.

Nebudu zdržovat odporem a důvody odporu lidí k politikům a politice a přejdu rovnou k věci.

Jeden kamarád se mě zeptal, jak mohu být v pravicové straně, když současně kladu důraz na sociální aspekty života. Ptal se mě, jestli jsem tedy pravičák, nebo levičák a jestli je to z přesvědčení.

Byl mojí odpovědí zklamán, ale určitě jeho zklamání nebylo odpodstatněné.  Proč?

V prvé řadě, dnes už se nikdo nedělí na pravici a levici a mezi těmito politiky a jejich programy už nejsou patrné tak zřetelné hranice. Koneckonců – co levicového udělala ČSSD, když zmrazila přirozený růst životního minima po celou dobu funkčního období plus příští rok. Když zpackala sociální bydlení. Když vyhnala na ulici neobratnými kroky své naprosto neschopné ministryně Marksové, tisíce chudých lidí. Co je pravicového na politice ODS, která regulovala výši minimální mzdy mezi lety 2006 až 2013, kdy její vládu Petra Nečase zastavila až policie a mnoho lidí v ČR si oddechlo.