Dovolím si použít text, zveřejněný 4. června 2019 na serveru iDnes v rubrice Zprávy pod názvem „Exekuce v ČR“.

Je to text, který mi opakovaně právě iDnes v Blogu iDnes, kam jsem dopisoval, zablokoval cenzor tohoto serveru, jistý Banga a věc zdůvodnil, že jsem porušil pravidla komunity textem, jindy zase že jsem článek neoznačil za politický, což mohu dokázat, že je lež. Nicméně text alespoň vyšel, ovšem pod jinou značkou a jménem a to považuji za jistý pokrok. Bangovo blokování mé osoby nyní vynechejme, časem se to vyřeší. I na cenzuru dojde, ovšem nyní chci poukázat na to, že všechny texty, které jsem v minulosti psal nejen na iDnes, ale i na Parlamentních listech a na Facebooku v mé skupině STOP SOUKROMÝM EXEKUTORŮM V ČR, která má cca 5800 členů a na mém webu Exekuce není byznys! jehož návštěvnost rovněž není zanedbatelná. Tedy zpět k uvedenému textu a ten zní:

„V exekuci bylo před dvěma lety 863 tisíc osob, což činí 9,7 % ze všech občanů České republiky. Více než polovina z nich má 3 a více exekucí – celkově je tak aktivní 4,67 milionu exekucí! A neznamená to, že důvodem exekuce je půjčka, je to složitější a půjčky netvoří většinu exekucí!

Navíc člověk v exekuci neplatí jen dluh, který má vůči věřiteli. Musí totiž uživit i celý státní aparát podílející se na vymáhání této určité pohledávky. Není proto překvapivé, že konečná částka daleko překračuje původní jistinu.

Před nedávnem proběhla mediálním světem zjištění, že nastavení současného systému exekucí nemotivuje dlužníky chodit do zaměstnání a svůj dluh splácet, ba naopak je pro ně finančně výhodnější být nezaměstnaným. Ti proto raději volí zaměstnání s nízkou mzdou, aby měli stále nárok na sociální dávky, nebo volí formu šedé ekonomiky, pracují „načerno“ a dostávají peníze na ruku. Jejich jednání je v tomto případě bohužel pochopitelné, neboť státem garantovaná nezabavitelná částka je velmi nízká a může ohrozit finanční stabilitu domácnosti. Navíc se už několik let tato částka nezvýšila, ač ceny rostou pravidelně. Ve výsledku tak tratí úplně všichni. Dlužník nenachází východisko ze své špatné finanční situace a firma přichází o potenciálního šikovného zaměstnance v době nedostatku pracovních sil. Stát tratí dokonce dvojnásob. Nejen, že nezíská daň z příjmu fyzické osoby, ale navíc ještě musí vyplatit sociální podporu člověku, který je zdravý a schopný práce. Na konci tohoto pomyslného řetězce ještě stojí samotný věřitel. Tomu se oddaluje šance získat svou pohledávku zpět.“