O víkendu jsem se s několika kamarády nesměl zúčastnit pietního aktu v Lidicích. Kdyby mi pořadatel sdělil, že k účasti je nutný oblek s kravatou, dal bych mu za pravdu a květiny u památníku položil jindy. V obleku s kravatou se totiž jezdí na motorce špatně a já i moji přátelé jsme do Lidic přijeli na motorkách. Náš špatný „dres code“ však nebyl důvodem zákazu. My jsme se provinili něčím mnohem horším – někteří z mých kamarádů měli trička s nápisy v azbuce. Takže v Lidicích je zakázána azbuka, což zajímavější o to víc, že nápis ve švabachu by asi, panu pořadateli nevadil. 

Nechci ale psát o tom, jakým písmem psali ti, kteří masakr v Lidicích provedli a jakým písmem psali ti, kteří je o pár let později od nás vyhnali a zabránili tak dalším „Lidicím“. Nechci ani psát o tom, co se asi dělo v hlavě člověka, který v Lidicích zakázal azbuku nejspíš jen proto, „aby se neřeklo“. Spíše mě zajímá, kde se v současné Evropě bere ta nenávist k Rusku, jejímž je lidický zákaz azbuky plodem.

Rusové se prý chystají obsadit Evropu. I když odhlédnu od skutečnosti, že Rusové mají problém s obsazením vlastního území, do jehož východní části se ilegálně stěhuje stále větší počet Číňanů, tak to samozřejmě nemůžu s absolutní jistotou vyloučit (jako ostatně skoro nic v politice). Zatím jsem si však nevšiml, že by Rusové nelegálně, či dokonce za použití násilí, po tisících pronikali na evropské území, vytvářeli v evropských městech no-go zóny, páchali teroristické útoky, znásilňovali evropské ženy a děti, vysávali evropské sociální systémy, tvrdili, že Evropany buď poruští, nebo vyhladí, najížděli do lidí náklaďáky, podřezávali kněze přímo při mši, či hanobili křesťanské symboly. Nic z toho Rusové nedělají – pokud nám to ovšem média (například Česká televize) netají.