Každé práce si vážíme, každá zaslouží respekt. Chceme, aby za dobrou práci lidé dostali dobře zaplaceno, Aby ti, kdo pracují, mohli důstojně žít. Proto jsme prosadili placení nemocenské od prvního dne nemoci.

Nejprve jedna osobní poznámka. Vzpomínám si na středoškolskou učitelku, která celá zoufalá plakala, že když odečte ty neplacené tři dny a celkem asi tři tisíce korun snížení příjmu v nemoci a připočítá náklady na léky, tak skutečně neví, jak vyžije. To je zásadní: uvědomme si, že nemoc znamená vždycky snížení příjmů pro každého zaměstnance, nejvíce pak pro ty, kteří mají i jindy málo.

A nám jde o zaměstnance. Pro prosperitu země je však důležité i to, čemu se říká sociální smír. Proto je součástí našeho návrhu i snížení sociálních odvodů pro zaměstnavatele o 0,2 procentního bodu. Tedy zaměstnavatelům zůstane přes tři miliardy korun. Fakticky tedy nebudou ty tři dny platit zaměstnavatelé, ale stát. Osobně nepochybuji, že ve snížení dlouhodobé nemocnosti a zlepšení veřejného zdraví se to společnosti vrátí. Ne náhodou je kritérium úrovně veřejného zdraví podle Mezinárodního měnového fondu mezi prvními pěti při hodnocení konkurenceschopnosti země.

V poslanecké sněmovně z politické pravice znělo, jak je neodpovědné dávat návrh na placení celé nemocenské, které prý jistojistě bude znamenat zvýšení nemocnosti. Firmy nemají lidi a trh práce je v krizi. Přeložím to do srozumitelného jazyka: Když nebudou chodit nemocní do práce a riskovat svoje zdraví, budou mít firmy těžší život. Když mám vážit mezi zdravím lidí a mezi „těžším životem" firem, tak tedy volím zdraví lidí.