V posledních dnech našeho volebního boje sleduji situaci v Německu, kde mají právě po volbách, a to po volbách, které vytvořily nečekanou parlamentní konstelaci. Tím, že je pokračování předvolební koalice nemožné, protože liberálové spadli pod 5 %, je nutné, aby všichni ostatní spolu hovořili o možných východiscích. Na rozdíl od naší země v Německu jen málokdo individuálně, a ještě méně jako strana, vylučoval spolupráci s těmi druhými již před volbami.

Jistě, je to něco jako šachová hra o prosazování cílů programu té které strany, ovšem šachová hra má svá pravidla. U nás mi to připadá, jako kdyby naši „šachisté“ co chvíli vztekle smetli figurky ze šachovnice. V Německu jsou jednotlivé strany politickými protivníky, ale nikoli nepřáteli. Mají sice na různé problémy, různé recepty, ale problémy považují za společné.

Náš volební boj jako by se žádnými problémy nezabýval. Buď se jedná o útoky, nebo o deklaraci čím se kdo cítí nebo koho volí, v lepším případě o popisy nesplnitelných ideálních představ. A čím krásnější ten obrázek je, tím více se prezentuje. Většinou však bez toho, co by to znamenalo v realitě, bez vize a bez toho, s kým by to ta která strana, chtěla realizovat, pokud nebude moci sama.