Rozhodnutí Ústavního soudu je dobrá zpráva nejen pro dnešní zdravotně postižené, či pacienty. Je nutné si uvědomit, že pacientem se může stát každý. Úraz nebo nečekaná nemoc pak do složitých finančních situací staví všechny občany, i ty, kteří jako zdraví měli velmi slušné příjmy. Je nemorální požadovat nemalé platby po lidech v situaci, kteří platí zdravotní pojištění a pak v důsledku pracovní neschopnosti přichází o svůj zdroj příjmů. V utrpení a bolesti jsme si rovni. Proto je také rovný přístup ke zdravotní péči vnímán v Evropě jako základní právo občana.
Za zásadní považuji výrok o tom, že nelze vyprazdňovat č. 31 Listiny práv a svobod. Případný rozdíl v péči hrazené z veřejného pojištění a hrazené pacientem „nesmí spočívat ve vhodnosti a účinnosti léčby.“ Různost „standardů“ a „nadstandardů“ je sice podle ÚS možná, ale nesmí se týkat zdraví samotného. Může jít pouze např. o pohodlí a jiné přidané hodnoty, ne o léčbu samotnou. To znamená, že člověk musí být léčen bez ohledu na výši jeho konta. To je klíčové ustanovení, které znamená, že do budoucna je možné zpoplatňovat pouze záležitosti, které nesouvisí s návratem ke zdraví. Tak to je také ve většině zemí EU.
Vítáme také zrušení zvýšení poplatků za pobyt v nemocnici bez časového a sociálního limitu, které stavěli do neřešitelných situací nejen nízko příjmové skupiny.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
