Obrovská socha krále na koni v katedrále v Bamberku patří odedávna k symbolům německého umění. Patřila i k součásti nacionálního uvědomění v hitlerovském Německu, když nacističtí ideologové dospěli k poznání, že »fascinující pohled jezdce je typickým projevem nordické rasy«. Ve skutečnosti se však »neznámý sochař 13. století inspiroval plastikami králů z francouzské katedrály v Remeši«.

Ano, jsem si dobře vědom, že mocný německý soused své časté agrese zdůvodňoval jednou šířením křesťanství, podruhé udržením monarchie, potřetí životním prostorem, rasismem a novým evropským pořádkem. Aktuálně se však německá kancléřka A. Merkelová vyjádřila korektněji: »Německu se podařilo vydobýt si uznávané místo ve společenství národů i proto, že se snaží vyrovnat se svým podílem na zvěrstvech spáchaných za druhé světové války«. K tomu pak 9. května letošního roku dodala: »Zvládnutí dějin je cestou ke smíření«.

Ano, šlo o neuvěřitelná zvěrstva. Druhá světová válka skutečně nebyla žádným zlým snem, ale reálnou apokalypsou, jež je vyjadřována strašlivými bitvami, koncentračními tábory, gestapáckými mučírnami, heydrichiádou, Lidicemi, Ležáky, Ploštinou i Javoříčkem. A je příznačné, že nacističtí vojáci, kteří neměli s masovým vražděním žádné velké problémy, nesli na svých opascích nápis »Gott mit uns« – Bůh s námi.

Proč se například proti »úspěšně« fungující mašinérii masového vraždění Židů v Osvětimi nezasáhlo dříve? Americký historik John Conway dospěl k závěru, že »priority byly směřovány k jiným cílům«. Mnohem jasněji se však v roce 1984 vyjádřil David Wyman: »Pro americkou armádu představovali evropští Židé vedlejší problém a nežádoucí břemeno«.

Vím, velmi dobře vím, komu vděčíme za naši svobodu. Bojovali nejen ve stejnokrojích sovětských, ale také amerických, britských, francouzských, polských, rumunských, československých či jiných spojeneckých armád. Odmítám však jednostranné či zkreslené výklady historie.