Před ostrým startem kampaně trávím posledních pár volných dnů se svojí manželkou v Rakousku, ale neodpustím si jedno malé zamyšlení, které plyne z věcí, které nás dennodenně obklopují.

To, do čeho koukám, jsem ještě nikde neviděl. Není to Zeissův teleskop, do kterého se hodí desetikoruna či jedno euro a chvíli zkoumáte přiblížené okolí. Je to jen tenký půlmetrový dřevěný špalík, provrtaný po délce a na stojanu zafixovaný tak, abyste skrz úzkou díru bez čočky viděli detail, podle které se můžete zorientovat.

V dnešní době robotizace trochu hloupost. Poučení je z toho zjevné. Budete-li nobelista, geniální objevitel radioaktivity, konstruktér rakety nebo softwarový průkopník, prosadíte se pravděpodobně v jakékoliv zemi. Budete-li však jen jeden z tisíců chytrých lidí s tvůrčími schopnostmi, kteří drobnými krůčky posunují klikatými uličkami lidstvo kupředu, ať trpělivou prací nebo chytrým kopírováním věcí z okolí, budete to mít těžší. Je totiž daleko pravděpodobnější, že nejen omezený kontakt s okolím, ale i zmar doma, vyvolaný normalizátorem, diktátorem či oligarchou vás znechutí a zadupe do země, zatímco zdravé prostředí by vás motivovalo mnohem více.