Po přečtení zpráv, které se týkají podpisu dohody mezi českým ministrem zahraničí panem Zaorálkem a jeho čínským partnerem o tom, že Česká republika respektuje celistvost Číny a nebude se vměšovat do jejích vnitřních záležitostí, bych rád řekl, že vyměňovat obchodní partnerství za principiální věc obhajoby lidských práv nepovažuji dlouhodobě za správné a rozumné. Proklamované nevměšování se do vnitřních záležitostí Číny nelze v tomto kontextu chápat jinak, než že se Česká republika zříká podpory tibetských snah o zachování kulturní a ideové svébytnosti, že bude mlčet k porušování lidských práv v Tibetu. Pokud by takto v 70. nebo 80. letech minulého století postupovaly západní země, s velkou mírou pravděpodobnosti bychom dnes pořád ještě žili v totalitním režimu s vedoucí úlohou Komunistické strany Československa. Podle mého názoru obchodní možnosti a úspěchy českých firem nemají s jasným postojem k lidským právům, k otázkám autonomie Tibetu a podobným problémům kdekoli na světě téměř nic společného. Když německá kancléřka Angela Merkelová přijala jeho Svátost Dalajlámu, také to žádným způsobem negativně neovlivnilo velmi úspěšný obchod německých firem s Čínou.

Proto vnímám současný postoj ministra zahraničí jako krátkozraký a z hlediska stanovisek, která Česká republika dlouhodobě zastávala, i její pozice v mezinárodním společenství, za nešťastný. Narušuje se tím více než dvacet let budovaná jasná zahraničněpolitická pozice naší země k otázkám dodržování lidských práv a svobod kdekoli na světě.