S Pavlem Bělobrádkem se omladilo i celé nejužší vedení KDU-ČSL, které za sebou nemá žádnou pochybnou minulost, ale převážně výborné výsledky nejen na komunální úrovni.

Pokud však lidovci chtějí vykročit do budoucna pravou nohou, musí si přiznat svoje chyby v minulosti. Nenalhávám si, že jich je málo, ale je třeba si je přiznat a poučit se z nich. Jako nejhorší vnímám ty situace, kdy došlo ke spojení s komunisty. Což se stalo poprvé pod taktovkou Josefa Plojhara, který se v roce 1948 spojil s komunisty do Národní fronty. Většina poslanců strany lidové, kteří nebyli ochotni spolupracovat byli popraveni, vězněni, šikanováni nebo vyhnáni ze země. Na jejich místa pak byli dosazení loajální lidé od komunistů, povětšinou tajní členové KSČ tzv. „ponorky“. Naopak základnu strany lidové se komunistům nikdy nepodařilo rozbít. Byli to lidovci, kteří organizovali největší předrevoluční demonstraci proti režimu v roce 1985 na Velehradě.