Sociální pracovníci v České republice stojí mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně jsou svazovaní povinnostmi vycházejícími ze stávajících legislativních pravidel, musí se neustále vzdělávat, zastávají spoustu povinností, na druhé straně nejsou za svou práci dostatečně ocenění. Ani finančně, ani jakýmsi všeobecným uznáním důležitosti jejich práce. A právě toto jsou hlavní důvody, které opravňují vznik profesní komory.

Z řad sociálních pracovníků se však ozývají i negativní názory, které se opírají o obavu, že vznik komory způsobí pouze další povinnosti pro samotné sociální pracovníky bez toho, aby reálně pracovníkům pomohla.