Každý, kdo se v oblasti nakládání s odpady pohybuje, si musí uvědomit, že se jedná o sociálně inženýrský projekt (třídění odpadů v Česku je financováno z daně (poplatku) a jejím výběrem byla pověřena společnost Ekokom), ta zároveň vybrané finance distribuje tak, aby byly splněny stanovené cílové parametry třídění. Více jak deset let to fungovalo a do loňského roku vše probíhalo na první pohled smysluplně. V současné době zejména v oblasti třídění plastů dostává smysluplnost „pěkný políček“. Skutečnost, že se uplatní ve výrobě jen 30 až 40 % vytříděné hmoty, zatím nikoho neznepokuje, asi je to tak správně. No, ale někteří sociální inženýři „větří průšvih“, tak „jdou do boje“. Podle hesla, že nejlepší obrana je útok a útočí na nás dalšími a dalšími regulacemi, vyjímám:

• je zde snaha vytvořit tzv. konkurenční prostředí vytvořením další autorizované obalové společnosti (divím se, že tyto sociální inženýry nenapadlo vytvořit několik finančních úřadů),
• zákazy výroby některých plastů (např. úsměvný zákaz výroby brček, uchošťourů apod.)
• vytváření byrokratických bariér pro distribuci plastových výrobků (zpoplatnění distribuce některých plastových obalů),

Proto se objevují srdceryvné zprávy, jak plasty naplňují žaludky vodních živočichů apod. Aby se obhájila tato činnost sociálních inženýrů. Že vítr vane z Bruselu a z neziskovek a že nachází v Česku hodně naslouchajících, je nasnadě. Skutečnost, že sociálně inženýrské pokusy skoro vždy takto dopadnou, nikoho neodrazuje, naopak je to pro ně nová příležitost.