Pocity, které prožívají všichni obyvatele města nelze slovy popsat. Nakonec tomu odpovídá i atmosféra v celém městě, lidé chodí a dívají se do země, stojí sice spolu na ulici, ale často vůbec nemluví, protože zkrátka neví, co si k tak kruté a nepochopitelné události mají říci. Většinou stačí pohled a lidé si rozumí. Hovoří spolu navzájem svými srdci. Tiše chápou své pocity, protože jsou identické. Vůbec již nelze najít slova, kterými bychom dokázali vyjádřit podporu, soucit a účast s rodinami obětí. Nejlepší cestou, kterou zvolila většina z nás, je tak tiché zapálení svíce na místě tragédie.

V takové chvíli prohlášení ministra vnitra o rizikovém chování starosty, které zasáhlo obyvatele již tak těžce zkoušeného města jako jedovatý šíp, nemohu jinak než označit za neetické, neprofesionální a hloupé. Mediální přestřelce mezi ním a starostou nebo v obecnější rovině mezi policií a městem se po jeho prohlášení již nepodařilo zabránit a v těchto tak těžkých okamžicích, kdy truchlíme nad zcela nepochopitelnou smrtí našich spoluobčanů, na mne působila tato nesmyslná šarvátka velmi nevhodným a nedůstojným dojmem, značně narušujícím pietu těchto dní. Jediným pro mne přijatelným východiskem z této situace je osobní omluva pana ministra. Upřímně bych mu přál, aby k ní nalezl dostatek vnitřní síly.

Pokud jsme postaveni před něco tak hrozného, přirozeně hledáme východisko, hledáme nějaké racionální opatření či systém, který by pro příště opakování něčeho podobného vyloučil. Chápu proto diskuzi ve veřejnosti i mezi vrcholnými politiky nad tím, jak upravit vydávání zbrojních pasů, jak do evidence vtáhnout lékaře, jak udělat to či ono, aby se něco podobného nemohlo již nikdy opakovat. Nic z toho nás však před zcela nepředvídatelným a náhodným útokem psychopata neochrání.  Když nebude mít legální zbraň, opatří si nelegální nebo použije úplně něco jiného. Nikdy nedokážeme předvídat, co může drobná jiskřička v duši těchto jedinců zažehnout, nikdy nebudeme schopni zjistit, kteří z nás to jsou. Nikdy neovlivníme roli náhody v dané situaci, zda dojde pouze k nadávkám, ke zranění, ke smrti či přímo k masakru. Co však můžeme udělat a na co bychom měli zaměřit svoji pozornost především, je to, být co nejlépe připraveni na řešení takové situace, pokud již nastane.