Do strany jsem vstupovala, jelikož mi vadila a stále vadí neúcta k lidem a bezohlednost. V této souvislosti bych ráda zmínila především lobbing některých zájmových skupin, jako jsou exekutoři, pojišťovny, právníci a další silně semknuté skupiny, kterým se podařilo dosáhnout takových práv a moci, jež nemají obdobu nejen ve starých demokraciích, ale ani v transformujících se zemích střední a východní Evropy. Česká republika je v tomto směru do jisté míry unikát. Vytváření zcela nepřiměřených zisků na straně jedné a totální zbídačení často nevinných osob na straně druhé, jsou zde bohužel považovány za normální. Navíc, některé strany v tomto ohledu svým voličům i ostatním občanům vysloveně lžou. Kupříkladu Nečasova vláda veřejně prohlašovala, že omezí již beztoho bezbřehou moc exekutorů, a namísto toho protlačila parlamentem novelu exekučního řádu, kterou ještě dále rozšířila. To samozřejmě vede k řadě lidských tragédií, které nikdo neřeší.

V naší společnosti zcela vymizela sociální soudržnost a naši zákonodárci dokážou vpravdě zázraky. Z nevyléčitelně nemocných a invalidů udělat lidi zdravé, a na základě toho jim snížit nebo odebrat často jediný zdroj příjmu. Že doopravdy pracovat nemohou nebo by případně mohli dělat velmi specifické zaměstnání, které však neseženou, nikoho nezajímá. Za vlády předchozích pravicových stran došlo k takovému přerozdělení majetku ve společnosti, které lze jen stěží nazvat jinak než jako krádež povýšená nad zákon.

V době, kdy jsem vstupovala do KSČM, to byla v podstatě jediná strana, která měla odvahu na tyto problémy alespoň poukázat, byť jako opoziční strana řadu věcí nedokázala změnit. Nyní jsou naštěstí i další politické síly, které o těchto problémech hovoří, a tak doufám, že se u nás situace postupně zlepší.