Moderní sněmovna, na kterou nazrál čas.

Demokracie se otřásá v základech, svoboda přestává být samozřejmostí, společnost se polarizuje a vzrůstá chaos. Politická reprezentace a kvalita její práce jsou základem všeho. Pohled na Poslaneckou sněmovnu není dobrý, zmar cítí ti, kdo pracují uvnitř, i my občané, kteří to sledujeme.

Po čtyři roky, kdy jsem sama byla poslankyní, jsem čelila neustálému "nejde, nezměníme, zvykni si".

Týkalo se to substance i celkového fungování. Svůj kříž pracující matky jsem nesla tiše (a moje děti se mnou) z obavy, že jedinou reakcí bude odpověď – "nemusíš tu být!"

Já jsem tam ale být chtěla, abych přispěla k dodržování lidských práv doma i ve světě, ochraně životního prostředí, posílení role žen ve společnosti, zvýšení konkurenceschopnosti a upevnění prozápadního směřování země. Chtěla jsem politiku dělat jinak a vzorem mi byly ženy západního střihu. Zhavarovala jsem, podařilo se mi méně, než jsem si přála, a další šanci už jsem nedostala. Politiku jsem opouštěla jako zbitý pes.