Minulý rok jsem se účastnil jako koordinátor, zatímco letos ji vidím z pohledu člena týmu. Rád bych zde tedy napsal pár postřehů a zážitků.

Letošní kampaň mi přijde jiná než všechny ostatní, kterých jsem se zatím zúčastnil. Jedná se zejména o podstatný fakt, že Svobodní již nejsou tak úplně na okraji a spousta lidí nás už zná a alespoň přibližně ví, o co nám jde. Vždy potěší, když třeba stojíme se stánkem v menším městě a kolemjdoucí babička s kolem reaguje: „Ale jo, Svobodní, to znám, já to sleduju.“ Už není pravda, že nás zná jen pár nadšenců do politiky. Svobodní se stávají zavedenou značkou. Mnozí si nás také pamatují již z předchozích kampaní, a tak můžeme slýchávat: „Vy už jste tu stáli posledně, vás si pamatuju.“

Mění se zjevně i přístup našich soupeřů, což mohu ilustrovat příkladem z Olomouce. Jelikož na místním náměstí sbíral podpisy pod petici Jan Zahradil, dohodli jsme se s Petrem Machem, že se za ním zajdeme podívat a případně si podiskutovat. Ve chvíli, kdy se Mach objevil před stánkem ODS, se ukázalo, že přišel skutečný politik a osobnost. Celý hlouček jejich členů se v momentě odtrhl od pana Zahradila, kterého nechali stát u stánku a začali obletovat našeho předsedu, podávali si s ním ruce, fotili se s ním, a já jsem jen čekal, kdy si ještě řeknou o podpis. A nešlo jen o nějaké brigádníky z Modrého týmu, ale bývalého primátora Olomouce, přerovské zastupitele nebo předsedu Mladých konzervativců. Hezkým momentem ještě bylo, když pan Zahradil ocenil naše tričko „Kašlu na průzkumy, volím Svobodné“ s tím, že jej za chvíli začnou také potřebovat.