Před více než dvaceti lety došlo v rámci transformace hospodářství k privatizaci a následnému vytunelování textilního strojírenství v Podkrkonoší. Na svou dobu špičková technologie byla odvezena do konkurenčních firem v Evropě, které se tímto chytrým tahem zbavily nevítané konkurence. Místo toho se v kraji zabydlují zahraniční firmy, které vyrábějí součástky pro dopravní prostředky. Při svém podnikání používají středověké metody v oblasti pracovněprávních vztahů. Využívají toho, že lidé časem přišli o práci a jsou ochotni pracovat za jakýchkoliv podmínek. Podle informací, které prosakují, je zřejmě v těchto firmách porušován zákoník práce křížem krážem, především v oblasti odměňování, pracovní doby, minimální péče o zaměstnance, nepřípustné intenzity práce a dalších.

Tyto středověké metody jsou terčem oprávněné kritiky. Kontrolní orgány pro tuto oblast se těmto firmám raději spíše vyhýbají. Z vysoce kvalifikovaných odborníků v textilním strojírenství se postupem doby stali novodobí otroci pracující v podmínkách, ve kterých by v jejich vlastní zemi nikdo nepracoval, jsou nasazováni ve dvanáctihodinových denních i nočních směnách bez zajištění zákonných podmínek pro noční práci při přiznání odměny za práci pohybující se nedaleko od minimální mzdy, zřejmě pod úrovní nejnižší přípustné mzdy v daném stupni náročnosti a složitosti práce ve smyslu příslušného Nařízení vlády. Ve firmách se nepřipouští možnost založení odborové organizace, která by alespoň v nejnutnějších případech hájila zájmy zaměstnanců a dodržování zákoníku práce. I v tomto se projevuje kapitalistický středověk.