Mohu jasně prokázat, a to i z novinových a internetových článků, že jsem po řadu let patřil k velkým kritikům pana Topolánka, pana Nečase i pana Svobody. A to ne až v době, kdy kritizovat je bylo moderní už i v médiích, ale i tehdy, kdy média vykreslovala Topolánka jako „svěží vánek“ z Moravy a o Nečasovi a Svobodovi psala jako o „pánech Čistých“. Jak to s nimi všemi nakonec dopadlo, všichni dobře víme.

Tito politici už v době, kdy stáli v čele ODS, zcela opustili pravicové ideály. Kvůli honbě za levicovým voličem se ODS natolik rozkročila, že zcela zapomněla, koho má vlastně zastupovat a hájit. Na tuto jsem skutečnost upozorňoval 10 let nejen na kongresech a různých sněmech a ideových konferencích.

ODS zcela ztratila témata, nic neříkala, a místo aby bojovala o své voliče, zaměřila se na vnitřní boje o moc. To došlo tak daleko, že si pan Topolánek s panem Kalouskem založili TOP 09.

Já jsem nechtěl odejít z ODS, pokoušel jsem se ji vrátit tam, kam patří, a to na pravé spektrum. Kandidoval jsem proti Svobodovi na pozici předsedy pražské ODS. Pravá frakce v ODS, kterou jsem založil v roce 2013, představovala opravdu poslední pokus o návrat k pravicovému programu. Jenže to, co následovalo po založení Pravé frakce, překvapilo i staré politické matadory. Místo otevřené diskuze o dalším směřování ODS, bylo skoro 2 000 členů frakce označeno za pučisty a rozvraceče. Začal doslova hon na čarodějnice, vyhrožování a rušení oblastí.