Nebylo to tak, že bych já opustil ODS. Ve skutečnosti už dříve ODS opustila mne. Opustila mne ve stejné chvíli, kdy se svými kroky rozešla s pravicovým programem a začala se stále více blížit politickému středu. S stále častěji dokonce i překračovat přes středovou čáru na levou stranu politického spektra. A těžko už nám bude někdo věřit že snížíme daně!

Původně jsem věřil, že je možné změnit to zevnitř. Že je možné ODS reformovat zpět ve skutečně pravicovou stranu. Věřil jsem, že se najde dost lidí, kteří budou takovou reformu požadovat. A že vedení ODS je natolik demokratické, aby se těmito hlasy členské základny zabývalo. Taková pravidla si ostatně stanovila i Pravá frakce ODS, kterou jsem letos v únoru založil. Místo toho ale přišlo rušení celých nepohodlných oblastí a vylučování těch, kdo měli jiný názor.

Stále více bylo postupně zřejmé, že kromě své pravicovosti hodila ODS za hlavu i základní demokratické principy fungování. Místo aby kandidátky do voleb byly obsazovány novými tvářemi, které by vzešly z primárek v místních sdruženích, bude o nasazení vhodných (rozuměj poslušných) kandidátů rozhodovat úzká skupina partajních špiček.

Měl být svolán ideový a poté volební kongres strany, který by rozhodl o jasném lídrovi. Ve skutečnosti nebyl ale svolán ani pražský regionální sněm. Důvodem je, že Bohuslav Svoboda, se bojí předstoupit před členy. A tak dělá přesně to, co kdysi tak plamenně vyčítal svým předchůdcům – vše řídí ze stranické kanceláře a z příšeří politického zákulisí. Nebo už jste snad od těch, kdo si porcují volitelná místa na kandidátkách, slyšeli nejen to, kde a kam chtějí kandidovat, ale také jaký mají program? Nejde jim o ideje, jde jim jen o koryta a o moc!

Za této situace jsem došel k závěru, že ODS není zvnitřku reformovatelná, protože v ní neprobíhá naprosto žádná diskuse, nejsou svolávána pléna, na kterých by se mohlo debatovat o dalších krocích a směřování strany.