Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem samozřejmě požádal o zařazení tohoto bodu z logiky věci, protože jsem předsedou meziparlamentní skupiny přátel Česko-Izrael a předmětný článek, o kterém se tady bavíme, hrubým způsobem tedy vybočil z našich, bych řekl, standardních postojů a zabýváme se jím proto, že autoři tohoto článku jsou dva bývalý, jeden současný, neboli budoucí bývalý ministr zahraničí, z toho dva jsou tedy aktivní členové naší současné vlády a z logiky věci tedy, protože to hrubým způsobem podle některých kolegů narušilo naše vztahy - já si myslím, že naše vztahy to nenarušilo, ale vybočilo to prostě z nějakého rámce našich standardních postojů, tak proto chci, aby se tím na můj návrh Sněmovna zabývala, a sdělil bych vám některé postoje, které jsem zaregistroval. Některé jsou moje, některé kolegů a poprosil bych vás, abyste to vzali v potaz. Samozřejmě k celé věci zaujal postoj i zahraniční výbor, což má logiku. Předpokládám, že zpravodajka zahraničního výboru kolegyně Červíčková tady pak přednese jeho usnesení.

V poslední době se zahraniční politika v našich důležitých relacích dostává do zbytečných turbulencí, a tam, kde jsme byli čitelným a vypočitatelným partnerem, se ocitáme jednostrannými, ve vládě a ve Sněmovně nediskutovanými kroky nejen na názorové periferii, ale i uvádíme naše přátele ve strategických vazbách do nejistoty. V případě Izraele prezident, premiér, předseda Poslanecké sněmovny i další pak musí reagovat. Samozřejmě nikdo dosud nezdůvodnil, proč byl vlastně ten předmětný článek publikován, proč nebyl řádně konzultován, proč se o tom nejednalo s izraelskými partnery a kdo tím co sledoval? Jestliže se má zde zřizovat komise pro hybridní hrozby - nebo byla zřízena - a cizí vlivy, mohla by jako jeden z prvních úkolů prozkoumat, zda se právě v případě tohoto článku nejednalo v intencích partikulárních, nebo dokonce nečeských zájmů. Vítám, že se věcí zabýval 11. června i zahraniční výbor a přijal usnesení, o kterém už jsem výše hovořil. V této souvislosti je důležité, že Poslanecká sněmovna jako celek v loňském roce přijala usnesení k antisemitismu a k výzvám k bojkotu státu Izrael. Na každé poradě nejvyšších ústavních činitelů se diskutuje o tématu Izrael a konkrétně o přesunu našeho velvyslanectví do Jeruzaléma. Ukazuje se ale, že to nestačí. Vyjde článek; on to není dopis, ale je to článek, který jde proti závěrům těchto schůzek. Vyvolá to šok doma a velké znepokojení v Izraeli. Řekněme, že naši izraelští přátelé spíš nad tím jenom tak povytáhli obočí, a protože jsme přátelé, tak to nijak zvlášť veřejně nekomentovali. Jeho jediným zdůvodněním je, že se neodchyluje od koncepce zahraniční politiky z roku 2015. Tato koncepce nebyla této, ani minulé Sněmovně představena. V červenci 2015 se zde ve Sněmovně konal jakýsi kulatý stůl. Je pravda, že ji schválila vláda, ale byla to vláda minulá, a navíc to bylo v době, kdy žádný nový mírový plán na stole nebyl a izraelská vláda se pohybovala v přísných mantinelech mírového procesu z Osla z roku 1993, který si dal za cíl dvoustátní řešení - tehdy.

Článek vyšel navzdory závěrům z posledního, tedy aktuálního jednání ústavních činitelů z 11. března 2020, tedy i pana ministra zahraničí Petříčka, a cituji: "Vyjadřujeme naději, že mírová iniciativa Spojených států amerických Peace to Prosperity je konkrétním návrhem, který má potenciál dát blízkovýchodnímu mírovému procesu novou dynamiku, jež povede k obnovení přímých jednání obou stran." Ten článek vyšel navzdory ujištění ústavních činitelů, že nakonec z toho deníku Právo bude stažen, aspoň takové já mám informace, kvůli své nevhodné diplomatické formě, zčásti jistě i obsahu a účelu, který neznám, a také i načasování, protože předcházel telefonátu premiéra České republiky a telefonátu premiéra Izraele Benjamina Netanjahua. Na minulé schůzi dokonce padala hesla o anexi, paralely Československa v roce 1938 a 1968, dokonce ostré výrazy jako nácek apod. Já to vidím úplně naopak. Militantní část Palestinců s podporou jistých sil v regionu terorizuje léta civilní obyvatelstvo v Izraeli, chce jej vymazat z mapy, používá takové pejorativní výrazy jako zmijí hnízdo v Tel Avivu apod.

Já myslím, že je trapné a nedůstojné srovnávat Izrael s expanzivním nacistickým Německem. Naopak sudetští Němci se v roce 1938 a v průběhu dalších desítek let odvolávali na Palestince jako na národ bez státnosti apod. K té historické paralele přednášené zde ministrem kultury panem Zaorálkem bych poznamenal, že situaci Palestinců a Arabů si naopak vždy přisvojovali nacisté. Byla to pro ně doprovodná ideologie antisemitismu. Jako příklad bych uvedl citát z projevu říšského kancléře Adolfa Hitlera z předmnichovské krize v září 1938, kdy, cituji: "ubozí Arabové jsou bezbranní, snad i opuštění. Němci v Československu nejsou ani bezbranní, ani opuštění. To nechť se bere na vědomí." Tak to jenom k tomu, jak velmi, velmi tedy analogie a paralely pokulhávají.

Pro mě další nepřijatelnou analogií je anexe Krymu. Izrael nezabírá území cizího státu, navíc zde jde o bezpečnostní aspekt pro celý region. Stát Izrael na území byl od roku 1948 a nemůže jej opustit. Podstatou mírového návrhu je rozšíření civilní jurisdikce na část osídlení, která již existují. Výsledné řešení bude záviset na dohodě. Uznejme proto, že by se nám lépe žilo bez takovýchto článků. V šachové terminologii by potom prezident, premiér i předseda Sněmovny měli učinit tzv. vynucený tah a ozvat se, ale myslím si, že to by se nemělo opakovat. Není možné zjednodušovat situaci na to, že je všechno špatné, co udělá Izrael. V pondělí začaly létat znovu rakety z Gazy a nikdo ani nevzdechl. Nikdo si, ani naše média, nikdo si toho nevšímá. Všichni už to považují za takový v podstatě folklór.