Bohužel, se stejnou politickou korektností, kdy se věci a skutky nemohou a nesmějí nazývat pravými jmény, jsme konfrontováni i dnes. Běda každému, kdo odhodí autocenzuru a věci pravými jmény nazývat začne. Vrhne se na něj mediální mainstream, obránci multikulturalismu, pravého lidství, evropských hodnot a demokracie a udělají z něj xenofoba, islamofoba a politicky ho zničí.

Útok na redakci Charlie Hebdo v Paříži sice na nějaký čas posunul meze politické korektnosti, respektive začalo se mluvit o nebezpečí islámského terorizmu, ale hlavní obránci politické korektnosti již konstatují, že redaktoři jsou také částečně vinni, protože muslimy provokovali. Muslimská kultura je přece jiná a my to musíme respektovat. Je to politicky korektní. Pojmenujme si několik příkladů z posledních dnů.

Když se opoziční poslankyně konzervativní strany zúčastní demonstrace proti rozšiřování islámu v Česku, politici vládní koalice ihned přispěchají s jejím odsouzením. Svolavatel této demonstrace pracuje jako docent na univerzitě, univerzita se neopomene distancovat. Ale není to jen o islámu. Po desetiletí bylo politicky nekorektní jen uvažovat o tom, že by některý stát mohl vystoupit z Evropské unie či kritizovat nezvládnutou expanzi společné měny. Až po stamiliardách nalitých do Řecka se taková možnost objevuje jako "tajné úvahy německé kancléřky".