Po celou tuto dobu si mnoho voličů i členů strany kladlo otázku: byla, či nebyla ODS nucena tolik ustupovat? Ve snaze udržet pohromadě vládu s menšími partnery popřela ODS v posledních sedmi letech řadu svých programových cílů a zásad.

Příkladů můžeme jmenovat mnoho – od přímé volby prezidenta, schválení Lisabonské smlouvy a neschválení amerického radaru až po zvyšování daní a zvyšování byrokracie a administrativy obsažené v množství „evropských norem“. Ano, vedle této „ztráty identity“ přispívá ke ztrátě důvěry řada „korupčních“ kauz, ať již pravdivých, či virtuálních, resp. mediálních. Diví se někdo, že jsou naši členové a voliči roztrpčeni? Topolánkovo vládnutí se zelenými znamenalo stejnou ztrátu identity jako vládnutí s topkou: ODS nesla náklady zodpovědnosti za vše, co vláda dělá. A asi je to tak správně, měli jsme premiéry, kteří před malými stranami nedokázali bránit naše hodnoty. To není výtka, sám bych to také zcela jistě nedokázal a s úctou vzpomínám na okamžiky, kdy se premiér Nečas (spolus Davidem Cameronem) na summitu Evropské rady odvážně odmítl připojit k fiskálnímu paktu. Ihned poté, opět, následovaly výhrůžky představitelů TOP 09 o opuštění koalice…