Vážený pane předsedající, vážený předsedo vlády, vládo, kolegové poslanci a kolegyně poslankyně.

Já odmítám v téhle Sněmovně si brát faktické poznámky, protože slouží něčemu jinému, než čemu má faktická poznámka sloužit. Já si myslím, že se musíme naučit, abychom skutečně se drželi vždycky věci a třeba teď i se drželi té věci, která se týká téhle vlády.

A já budu se snažit být pokud možno velmi stručný. Já nicméně využiji toho a zareaguji na záležitosti. Chci říct, že jsem z rodiny, ve které je důstojník české armády. A já si armády velice vážím. A jsem přesvědčený, že v současné době té armádě věnujeme málo pozornosti, a že zdaleka nežijeme v době, kdy bychom tu armádu nepotřebovali. To znamená první věc, která je. Tak prosím vás, zkusme se na to podívat s pohledem do budoucna. A i až budeme schvalovat rozpočty, které tady budeme schvalovat, tak se zaměřme tímto směrem. Já jsem prostě přesvědčený, že tohle potřebujeme.

Nicméně na úvod v té další řeči musím říct, že nepodpořím tuto vládu právě proto, že jsou tam komunisté. Ale teď řeknu proč. Oni měli spoustu příležitosti se omluvit, ale neomluvili se ani v rámci mé rodiny. V roce 1948 byl můj strýc zavřený na 11 let za to, že organizoval pouť na Hostýn, které se zúčastnilo více než 100 tis. lidí. Jedenáct let za to dostal.

V roce 1969 jsem jako třináctiletý kluk byl padesát metrů od místa, kde lidový milicionář zastřelil sedmnáctiletou Muzikářovou, a můžete si to v Brně najít. To jsou prosím věci, které já jsem připraven do určité míry přijmout, když se za ně někdo omluví. A čekal jsem na to celou dobu. Byl jsem i hejtmanem Jihomoravského kraje a příležitostí měli komunisté dost, aby se za tyto věci omluvili. To, že jim nevadí, že potom tam někteří z nich přijdou a položí tam kytku, tak jako považuji za první snad naději, že si to jednou uvědomí, a že se za to omluví. A já k tomu řeknu jenom jednu věc a jednu myšlenku, protože nechci napadat vůbec nikoho. Jenom chci říct, že tady toto hnutí by si mělo pamatovat, že pravdu nevymažete. A já to zopakuji ještě jednou. Pravdu nevymažete. A stejně tak se nevymaže ani to dnešní hlasování, které o této věci bude. Ale já teď řeknu zcela na rovinu tak, jak já věci cítím. Já bych tady mnohem radši, mnohem radši, bych tady jednal o tom, aby naše strana byla součástí vládní koalice. Tohle říkám sám za sebe, ale byl bych rád. A proto se nebudu v žádném případě opírat o to, co je v programovém prohlášení.