Chápeme, že jedním ze smyslů pěstování lesa je dřevo. Je ale nutné hospodařit takto? Není. Známe lepší cestu. Zelení prosazují certifikaci lesů, podmiňující šetrné lesní hospodaření.

Navrhujeme využít letitých zkušeností z provozů Lesů hl. m. Prahy, Nestátních lesů Svitavsko a lesů spadajících do Krkonošského národního parku a prosadit hospodaření podle certifikátu FSC (Forest Stewardship Council). Je to nástroj, jak moderně pěstovat les pro budoucí generace.

Standard FSC je založen na dodržování deseti pravidel. Podnik musí dodržovat všechny právní normy a mezinárodní úmluvy. Důležitou zásadou je respektování majetkových práv. Zásadní je podpora místních obyvatel i mimoprodukčních funkcí lesa. Sociální a lokální ekonomické aspekty jsou prvořadé. Les nesmí být drancován a není dojnou krávou na peníze. Lesní podniky se zavazují podporovat biodiverzitu a ekologické procesy. Důležitá je podpora ochranářsky cenných míst. Celý proces hospodaření podléhá dlouhodobému plánování, monitoringu a hodnocení.

Cílem moderního hospodaření v lesích je omezení pasečného hospodaření, známého jako holoseč. Přírodě nejbližším způsobem pěstění lesa je výběrné hospodaření. Stromy v porostu mají různý věk a lesní hospodáři vybírají ty jedince, kteří jsou zralí na pokácení. Mezitím les průběžně prořezávají, probírají a prosvětlují. Nikdy však nezůstane v lese holina. Navíc odpadá potřeba uměle zalesňovat za nemalé peníze. Pod korunami vzrostlých stromů se klubou další stromy a pod těmi další, ještě mladší stromy. Je zde několik generací a les připomíná prales.

Výsledkem je i respektování mimoprodukčních funkcí lesa. Do budoucna musíme počítat s častým suchem a erozí životodárné půdy, které budou činit obnovu lesa stále náročnější. Často se také zapomíná na druhovou rozmanitost nejen stromů, ale i dalších rostlin, hub a živočichů. Obecná poučka z ekologie platí, čím více druhů, tím vyšší ekologická stabilita. Naopak monokultura (typicky smrk) je poukázkou na obrázky mrtvých stromů na vrcholcích hor.