Schvalování Zpráv Rady ČT o hospodaření ČT provázelo v Poslanecké sněmovně mnoho emoci a protože se k tomuto tématu, opět velmi emocionálně, vyjadřovali i letenští demonstranti, považuji za potřebné se k situaci kolem ČT ještě jednou vrátit a racionálně ji shrnout. Pouze takový postup totiž může vést ke smysluplnému závěru.

Vycházíme-li z předpokladu, že jsou číselné údaje ve Zprávách o hospodaření ČT pravdivé, tak je nepochybné, že Česká televize je umírající firmou a že toto umírání začalo s nástupem současného generálního ředitele. Tento fakt je natolik zřejmý, že nemá smysl jej dále rozebírat. Mnohem podstatnější je zjistit, jak k tomuto došlo, co to bude znamenat do budoucna, případně, co je nutné rychle udělat. 

Současné problémy ČT začaly tím, že generální ředitel ČT zpracoval, a Rada ČT schválila, dlouhodobé plány technického a ekonomického rozvoje ČT, které nereflektovaly ekonomickou realitu. Nyní však nezkoumejme, zda šlo o záměr, či „pouze“ o neschopnost, a věnujme se důsledkům. 

Na základě těchto chybných plánů každý rok ředitel ČT předložil, a Rada ČT schválila, deficitní rozpočet, kdy ztráta byla kryta z finanční rezervy, kterou v ČT zanechal předchozí management. Přestože deficitní hospodaření ČT bylo po celou dobu zcela patrné z jejích účetních závěrek a dalších dokumentů, tak členové Rady ČT, ani vedení ČT nepodnikli žádný krok k nápravě. Proto se dá očekávat, že současný management ČT se, namísto zlepšení současné ekonomické situace a zajištění stability prostřednictvím zkvalitnění vlastní manažerské činnosti, zaměří pouze na snahu o navýšení koncesionářských poplatků. Přijít s nastavenou dlaní je samozřejmě nejjednodušší, ale opravdový manažer se takto nechová. 

Na semináři o hospodaření ČT jsme se dozvěděli, že poslední dlouhodobý plán ČT končí rokem 2021 a že plány budoucí se zřejmě teprve připravují. Výsledkem toho není na konci roku 2019 jasné, co se ve firmě má dít po roce 2021. Dlouhodobé plánování je tedy v podání managementu a Rady ČT plánování zhruba na následující dva roky. Něco podobného je ale v organizaci podobného typu zcela nemyslitelné. Fakt, že se zodpovědný kontrolní orgán, tedy Rada ČT, začal zaobírat úbytkem majetku firmy až po téměř osmi letech jejího ztrátového hospodaření, a to až po tlaku zvenčí, už snad ani nelze komentovat, protože se vymyká čemukoli, co si lze, v souvislosti s řízením firmy, představit.