Nechci sedět doma na zadku a jen kritizovat. Nepřijde mi to fér. Nechci také, aby za mě rozhodovali ostatní, to mi přijde nezodpovědné. Kandidáti nejsou dle mého gusta, názorově mi nesedne ani jeden. Ekonomicky mi oba přijdou příliš doleva. Za Milošem Zemanem jako sociálně demokratickým premiérem zůstaly i konkrétní kroky, které nebyly dobré. U Jiřího Drahoše je alespoň nějaká šance, že si zvolí jako poradce nějaké liberální ekonomy. A že se o tom šušká.

Z pohledu euroskeptika je to s oběma kandidáty „prašť jak uhoď“. Oba dva jsou eurofederalisté, kteří na rozdíl ode mě věří tomu, že se lidem v Evropě bude dařit lépe, když budou řízeni centrálněji a vše bude jednotnější (pravidla, daně apod.). Jsem přesvědčen o opaku, tedy že nám všem bude lépe, když si země budou v daních a v legislativě konkurovat. Konkurence je hnacím motorem rozvoje prosperity. Ale budou spolupracovat jinak – třeba na společné obraně pod vlajkou NATO nebo na zóně volného obchodu.

V čem je mezi kandidáty výrazný rozdíl? Určitě je to schopnost reprezentovat zemi. Miloš Zeman na tom není zdravotně vůbec dobře, to musí uznat snad každý. Prezident musí být vytížený. Musí nás reprezentovat v zahraničí. Musí vytěžit mandát naplno. Toho není Miloš Zeman už schopen, možná tak ve výjimečných případech, kdy je pozvaný do nějakého autoritativního režimu na východ od nás.