Kalousek: Ale fuj, pane kolego Hájku! Všichni jsme nějakým způsobem osoby podjaté

Děkuji, pane předsedající. Vaším prostřednictvím: Ale fuj, pane kolego Hájku! Jednáme-li o dani z příjmu a dani z příjmu fyzických osob, tak všichni jsme nějakým způsobem osoby podjaté. Protože mám pocit, že všichni ty daně platíme. Konec konců váš předseda se rád chlubí, jaké platí daně a kde. A když navrhuje jakoukoliv daňovou legislativu, tak je logicky v konfliktu zájmů, což na rozdíl od jiných konfliktů zájmů, ze kterých dramaticky vysává veřejné peníze, tu daňovou legislativu mu nevyčítám.

Dámy a pánové, přihlásil jsem se ne snad proto, že bych si myslel, že bych vás svým vystoupením mohl přesvědčit, protože teď jsme v situaci, kdy přesvědčení přesvědčují přesvědčené. Nicméně své vystoupení bych rád pojal jako jistý protest proti mediálním výstupům ve veřejné diskusi o tomto návrhu zákona. Protože když si uděláte rešerši z veřejných zdrojů, tak se dočtete, že tento zákon uleví rodinám s dětmi. Tento zákon uleví Františkovi. Tento zákon uleví Lojzovi. Prostě tímto zákonem ulevujeme jak můžeme a přitom když to sečteme - a tady opakuji číslo Ministerstva financí - když to sečteme, tak díky tomuto zákonu všichni občané v České republice v příštím roce dohromady zaplatí téměř o 15 mld. více. A to není - tady opět protestuji proti mediálním výstupům - to není tvrzení Miroslava Kalouska, to je oficiální číslo Ministerstva financí.

Pan poslanec Stanjura tady jásal, že to na rozpočtovém výboru potvrdila i odborná náměstkyně pana ministra Babiše. No co jiného může potvrdit než své vlastní číslo? To je číslo, které v otevřených zdrojích Ministerstvo financí uvádí. Díky těmto aktivním opatřením vybereme od občanů České republiky o 14,6 mld. více než správní řád předpokládá, zvyšujeme daně o 14,6 mld. než správní řád předpokládá a hlásíme to dokonce do Bruselu jako pozitivní zprávu.

To je ten první konkrétní důvod, proč nelze s tímto návrhem souhlasit. A proč nechápu, proč tato informace - teda chápu, když si někdo koupí půlku mediálního trhu, tak je to pak pochopitelné - ale proč je přece jenom trochu k uzoufání, že tuto informaci lidé nemají? Prostě je to tak. A vracím se k argumentu, že státní rozpočet na to není připraven. Státní rozpočet je na to připraven dvakrát, protože státní rozpočet oproti předpokladům na vaše dárečky odborářům, provozním výdajům, na sociální dávky, na mzdy, na všechno to, co opravdu není tahounem hospodářského růstu, tak zvyšujete oproti původním předpokladům výdaje daňových poplatníků zhruba o 60 mld. Občas tomu říkáte, pan poslanec Holeček tomu rád říká odpovědné investování. Ale pan poslanec Holeček bude velmi překvapen, pokud už to neví, že toto zvýšení nepůjde na investice - to prostě prožereme. Ty investice tam budou navýšeny zhruba o jedno až dvě procenta, protože tak to pan ministr Babiš ve státním rozpočtu navrhuje.

Takže státní rozpočet na to byl připraven, pokud by vláda byla ochotna šetřit a nezvyšovat veřejné výdaje, tak tu odměnu, protože všichni jsme nesli náklady během pětileté krize nejprve finanční, potom dluhové. Ne že by to nebyla krize. Tady prostě byly dvě po sobě opakující se krize. Nejprve to byla finanční krize způsobená hypoteční krizí. Podruhé to byla dluhová krize státu a já se znovu pokusím apelovat na pana poslance Plzáka, aby pochopil, že z hlediska budoucnosti a strategie České republiky byl problém dluhové krize státu z našeho pohledu neskonale větším problémem než problémem mělké byť dlouho trvající recese. To jsou prostě dvě různé priority a každý odpovědný terapeut řeší to, co je v tu chvíli smrtelně nebezpečné. A dává tomu větší prioritu než to, co je sice nepříjemné, ale není to smrtelně nebezpečné.

Takže když jsme si všichni prodělali ty náklady, tak před námi stojí stále platný zákon, ta odměna. Že odvedeme méně prostředků za předpokladu, kdyby vláda nechtěla dávat ty dárečky. Nikoliv na investice, na ty provozní výdaje, na sociální dávky, na mzdy státním úředníkům, tu na to, tu na ono. Koupíme levnější houbičky na nádobí a koupíme si norkový kožich. A do novin, které jsme si koupili, napíšeme, že šetříme. Z marketingového hlediska bych řekl, že to je geniální. Z hlediska rozpočtové politiky je to poměrně neodpovědné a zhoubné.

V té globální bilanci, a to je částečně pořád odpověď panu poslanci Fiedlerovi, v té globální bilanci je to 14,6 mld., uvádí Ministerstvo financí. Kdyby tento zákon nebyl schválen, klesla by daňová zátěž fyzických osob o 14,6 mld. vzhledem k tomu, že vláda zhruba o 60 mld. oproti původním předpokladům zvedne výdaje, tak si odpovězte sám, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, jestli na to ten rozpočet byl nebo nebyl připraven.

Samozřejmě tady můžou vzniknout technické námitky, že současný právní stav souvisí se zákony týkajícími se jednotného inkasního místa a že po nástupu Fischerovy vlády se na tomto projektu přestalo pracovat. To znamená, není technicky připraven, mohl by způsobit jisté problémy. To je samozřejmě pravda. Ale ono plánované snížení, máme-li to chápat jako sazbovou novelu, ono plánované snížení o zhruba 15 mld. lze dělat i jinak. Že tedy neměníme ten systém nebo měníme systém až později a teď to uděláme prostou sazbou. Ale to, co navrhujete vy, je, že prostě vyberete od těch lidí o 15 mld. víc než oni oprávněně čekají, protože teď čtou ty zákony.

Celá podnikatelská veřejnost od nás vždycky chtěla, abychom s dostatečným předstihem říkali daňové změny. Toto je platný právní stav od roku 2012. Veřejnost i podnikatelský sektor je na to připraven tři roky. My jsme splnili základní podmínku, aby tady byla dostatečně dlouhá legisvakance. A vy přicházíte vy celý v bílém a několik měsíců před tím jim to celé překopete a celé jim to změníte.

To znamená nejenom, že chcete vyšší daně, ale dokonce nerespektujete ani základní požadavek podnikatelského sektoru, aby ty změny byly s dostatečným předstihem, protože až vstoupí tato vaše novela v platnost, až si ji prohlasujete, tak to bude opět jenom několik málo týdnů do okamžiku než také vstoupí v účinnost.

Vedle onoho globálního čísla, které si někdo obtížně umí představit, nikdo z nás nevydělává 14,6 mld., o které tato vláda chce obrat obyvatele České republiky v příštím roce, tak si vezměme jeden konkrétní příklad. Všechna čísla, která jsem řekl do této chvíle, jsou oficiálními informacemi Ministerstva financí. Teď prosím, abyste mi dovolili citovat tabulku, která je zdrojem mým. To je můj daňový výpočet, ale nechal jsem to zkontrolovat několika experty a ručím za něj.

Tedy abychom mluvili o těch úlevách. Vezměme si typického živnostníka, který se stará o sebe, o svoji rodinu, truhláře, pokrývače, instalatéra, tedy někoho, kdo má poměrně vysoké vstupy i výstupy, ale poměrně malý zisk. Takový člověk, bude-li schválen návrh, který předkládá pan ministr Babiš, si polepší oproti současnému stavu - to je férové říct - za předpokladu, že bude mít dvě děti a manželku bez příjmu. Ano, ty slevy na děti způsobují, že oproti současnému stavu si takový člověk polepší a polepší si standardně o 200 korun měsíčně, ať už jeho hrubý zisk za měsíc je 15 tis. nebo 40 tis. Prostě ten systém je nastaven tak, aby vládní koalice mohla říkat: My jsme vám ulevili, vy s těmi dětmi, vy jste si polepšili. Tak tomu řemeslníkovi, který si dokáže vydělat za měsíc (15 tis.) hrubého zisku před zdaněním, řekne - my jsme vám za měsíc přidali 200 korun, a tomu řemeslníkovi, který si dokázal vydělat 40 tis. před zdaněním, se zabíjí v prsa úplně stejně a řekne - taky jsme vám přidali 200 korun. To je situace oproti současnému stavu. A je fér to říct, že opravdu o těch 200 korun si všichni bez ohledu na to, jak jsou pracovití, tvořiví, polepší.

Ale prosím porovnejme to s tím, jak vypadá platný právní stav. Ten s těmi 15 tisíci, který si podle Babiše polepší o 200 korun, tak ale podle platného právního stavu by si polepšil o 290 korun, tzn. tomu 15tisícovému Babiš sbírá 90 korun měsíčně na daních tím, že prosazuje tento návrh. Při 20 tis., což není mnoho, to nejsou bohatí lidé, to jsou lidé, kteří dřou od rána do večera, jak říkal správně pan předseda Fiala, lidé bez ochrany zákoníku práce, lidé bez ochrany dovolené aj., a když dře od rána do večera, aby měl 20 tis. korun, tak podle Babiše si polepší o 200 korun, to je pravda, ale podle platného právního stavu by si polepšil o 1 020 korun, tzn. Babiš takovému člověku sbírá 820 korun měsíčně. Při 30 tis., to taky není moc na člověka, který dře, a takových je mnoho, si opět podle Babiše polepší - hádejte, můžete třikrát - zase o 200 korun, ale podle platného právního stavu by si polepšil o 1 305 korun, tzn. Babiš mu sbírá jedenáct stovek měsíčně. A konečně 40 tis., možná už se na mě někdo bude zlobit, ale pro pracujícího řemeslníka s dvěma dětmi a s manželkou bez příjmu 40 tis. hrubého zisku před zdaněním taky není nějaká oslnivá výplata, tak si podle Babiše oproti stávajícímu stavu polepší o - správně, pan poslanec Bendl mi napovídá - o 200 korun, zatímco podle platného právního stavu by si polepšil o 1 740 korun, tedy Babiš mu sbírá 1 540 korun měsíčně. Vidíte ten rozdíl? Vidíte tu relativitu slova progrese? Vidíte tu relativitu slova - zákon uleví?

Zákon uleví oproti současnému stavu o 200 korun každému bez ohledu na to, jak je pracovitý, tvořivý, jak se snaží. Nesnažíš se, zvládneš 15 tis. měsíčně, přidám ti 200 korun. Snažíš se, makáš, přidám ti 200 korun. Daňový systém, který je teď v platném právním stavu tedy nejenom že snižuje daňovou zátěž fyzických i právnických osob o téměř 15 mld., že tedy snižuje cenu práce, tzn. akceleruje to, co je v danou chvíli nejpodstatnější v boji s nezaměstnaností, což je cena práce, protože na trhu pracovních sil platí úplně stejné zákony jako na jakémkoli jiném trhu. Kdybychom ta kuřata nenapichovali vodou, tak bychom je museli prodávat dráž. (Šum v sále.) Pokud je pracovní síla zatížena vyššími odvody, tak je dražší. Čím je něco dražší, tím je to na tom trhu méně dostupnější, takže tam platí stejná pravidla.

Jestliže máme dnes, pokud nepřijmeme tento návrh, šanci snížit cenu práce o 15 mld. v rámci celého pracovního trhu v České republice a my to neuděláme, tak proč se pak bavíme o nástrojích, jako je kurzarbeit nebo něco jiného, nástroje mnohem méně efektivnější pro boj s nezaměstnaností, než je snížení ceny práce. A kromě toho, že odmítáme snížit cenu práce, tak také odmítáme chápat, že někdo je pracovitější víc a někdo míň. Chceme přidat všem stejně a přidáváme jim způsobem, při kterém je přesvědčujeme, že jim nesbíráme, že jim přidáváme. Ale ve skutečnosti jim sbíráme. Prosím každého, kdo se tomu opravdu chce věnovat, ať si udělá tyto výpočty. Ať si vezme zdravotní sestru, ať si vezme truhláře, ať si vezme hajného, ať si vezme hospodského s jedním dítětem, se dvěma dětmi, se třemi dětmi. Ať si udělá tyto propočty, není to vůbec nic těžkého. A zjistíte, že v tuhle chvíli neděláte nic jiného, než že ty lidi obíráte. A obíráte je systémem - čím jsi pracovitější, tím víc ti seberem!

A dodám k tomu svoji oblíbenou větu: Kdyby to bylo ve prospěch zdravých veřejných rozpočtů a díky tomu směřoval strukturální deficit k nule, asi bych dokázal mlčet, protože ta makroekonomická stabilita je obrovskou prioritou. Ale ono to není v zájmu vyrovnaných veřejných rozpočtů. Ono je to v zájmu neodpovědné rozhazovačné a nešetřivé politiky vlády, která dramaticky zvyšuje výdaje nikoliv na investice, ale na sociální dávky, provoz a mzdy státních úředníků. A to bolí. To je špatně. Proto nepředkládáme žádné pozměňovací návrhy. Z hlediska globální fiskální strategie je to prostě krok mimořádně špatným směrem, ošperkovaný kosmetickými úlevami pro toho či onoho, aby si pokud možno málokdo všiml, že vlastně všem sbíráme. To je smysl tohoto návrhu. Proto samozřejmě nemůže mít naši podporu. Diskuse v rozpočtovém výboru byla zajímavá, protože zástupce Ministerstva financí výjimečně nelhal. Opravdu tam přiznal, že se jedná o zvýšení daní. V takovém případě se domnívám, že bychom mohli vrátit tento návrh výboru k novému projednání, což berte jako procedurální návrh. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)