Děkuji za slovo, pane předsedo. Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové. Doufám, že jste všichni příjemně naladěni po lednové ztučnělé výplatě, protože co jsme si tolik přidali, o to více budete nakloněni mému návrhu. Protože vás chci požádat, aby byl zařazen... (Odmlka pro hluk v sále.) Fichtnere, Fichtnere...

Protože jsem si vás chtěl dovolit požádat, aby byl zařazen nový bod na pořad dnešní schůze, který by se jmenoval mimořádná - pardon - mezinárodní konference o bezpečnosti v Mnichově. Vzhledem k situaci, která je z hlediska mezinárodní bezpečnosti ať už na východních hranicích Ukrajiny, nebo na Blízkém východě, pravděpodobně v letošním roce nebyl a nebude významnější mezinárodní summit, než byla mezinárodní konference o bezpečnosti v Mnichově. Všechny evropské státy... nebo vlády –

Děkuji. Vlády všech evropských států na této konferenci byly zastoupeny na té nejvyšší možné úrovni. Tu svým prezidentem, tu svým premiérem, tu alespoň svým ministrem zahraničních věcí. Právě proto, že všechny si uvědomují, že tento summit byl pravděpodobně nejdůležitějším mezinárodním setkáním týkajícím se bezpečí a budoucnosti každého občana v Evropě.

Za vládu České republiky tam nebyl nikdo. Slovy nikdo. Byl to jednak šok, jednak velmi trpké potvrzení našeho již několik měsíců probíhajícího přesvědčení, že prestiž mezinárodní politiky české vlády se prudce snížila, že vlastně nikoho nezajímáme. Taky jsme tam nikomu nechyběli. A co hůř, i česká vláda tento problém chápe velmi podobně: V zásadě nás to nezajímá, co bychom tam dělali.