Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, nechci zdržovat. Je to jednak poslední bod dnešního dne, za druhé pan předseda Michálek nás napomenul, že občané si nepřejí diskusi o tom, zda máme nebo nemáme mít vyšetřovací komisi, občané si přejí, abychom ji zřídili.

Nicméně přesto mi dovolte, abych zdvořile vyjádřil svůj názor, proč tento návrh nemohu podpořit. Nemohu ho podpořit proto, že jsem možná až přecitlivěle dbalý na zákonné ingerence, které má moc zákonodárná, to jsme my, vůči moci výkonné na straně jedné a vůči nezávislé moci soudní na straně druhé. Typickým příkladem takové zákonné ingerence, kterou máme vůči exekutivě, je třeba zákon o státním rozpočtu. To je svým charakterem de facto exekutivní norma a všechny demokratické sněmovny si to povýšily na zákon a schvalují to jako zákon. Proto také zákon o státním rozpočtu projednává pouze Sněmovna, nikoliv Senát, protože vláda se zodpovídá pouze Poslanecké sněmovně, nikoliv Parlamentu jako celku.

Úplně stejnou zákonnou ingerenci máme jako Poslanecká sněmovna vůči exekutivě v případě práva zřídit vyšetřovací komisi ve veřejném zájmu. A z logiky vyplývá, že je to tam - já s dovolením počkám, až paní poslankyně (Poslankyně Válková hovoří k za ní sedící poslankyní.)