V prosinci máme páté výročí, kdy ve sbírce zákonů vyšel Zák. 609/2020 Sb., ”kterým se mění některé zákony v oblasti daní a jiné zákony”. Byl drtivou porážkou dlouholetých snah o zbytečně nezadluženou budoucnost. Jeho hlavním problémem nebylo ani tak razantní a nepromyšlené snížení daní (zejména zrušení SHM při ponechání výše sazby), ale jeho přílepek, část třicátá druhá zákona, která de facto vypnula pravidla rozpočtové odpovědnosti, a umožnila tak Babišově vládě nereagovat na snížení příjmů adekvátním snížením výdajů.

Babišovo ANO, Fialova ODS a Okamurova SPD tak společně otevřely dveře budoucím astronomickým deficitům. Účet za jejich tehdejší čin přesáhl k dnešnímu dni půl bilionu korun a tvoří polovinu strukturálního problému státního rozpočtu. Přitom pro to neexistoval jediný racionální ekonomický důvod. Jediným motivem byl bezbřehý populismus všech tří stran a jejich víra, že voliče lze uplatit za jeho vlastní peníze.