Ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti - jak důstojně to zní. Parlament, který přijme takový zákon, se zcela jistě chce chovat rozpočtově odpovědně. A ten zákon je opravdu potřebný, prosazovala ho i naše vláda. Já jsem strávil téměř dva roky diskusemi napříč politickým spektrem, abychom dohodli nějaký kompromis. Nepodařilo se to, protože jediný kompromis, na který byli ochotni kolegové zleva přistoupit, byl zákon o rozpočtové odpovědnosti, který by se tak sice jmenoval, ale který by ani vládu, ani Parlament k žádné rozpočtové odpovědnosti nezavazoval. To znamená, obsah neodpovídá názvu. Něco takového jsme samozřejmě předložit nemohli. To, co jsme předložili, pak neprošlo Poslaneckou sněmovnou.

Nyní v tomto volebním období máme pokus číslo dvě a na stole je přesně to, co nemá žádnou cenu - obsah, který naprosto neodpovídá názvu. Budeme mít ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti, která umožní vládě chovat se naprosto rozpočtově neodpovědně - nejenom této, ale klidně i té v dalším volebním období. Neomezuje ji v podstatě vůbec ničím, už to tady řekl i pan ministr. Jsme absolutním dluhem někde mezi 35 až 40 procenty podle toho, zda počítáme čistý nebo ne. A první signální je nastavena na 55 %. Další dvě, tři vlády si mohou dělat absolutně, co chtějí, a ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti jim v tom vůbec bránit nebude. To přece nemá žádnou cenu.