Proč chybí lékaři a co s tím můžeme udělat? Na to nelze jednoduše odpovědět. Přou se o tom odborníci i veřejnost. Během lékařského protestu „Děkujeme, odcházíme“ nebylo Ministerstvo zdravotnictví schopno sdělit, kolik vlastně lékařů v naší republice máme. Lišily se hlavně uváděné počty lékařů v nemocnicích. Jako lékař i bývalý ředitel nemocnice musím říct, že minimálně u některých odborností je lékařů citelný nedostatek. Zvlášť nedostupní jsou zubaři, a to v menších obcích i ve městech. Nedobře se vyvíjí situace s praktickými lékaři pro dospělé i pro děti a dorost. Průměrný věk praktických lékařů rok od roku stoupá; v některých regionech při odchodu staršího lékaře do důchodu už není adekvátní náhrada. V nemocnicích chybí dlouhodobě  lékaři na anesteziologicko-resuscitačních odděleních, rentgenologové, internisté atd. Z hlediska věku lékařů se v nemocnicích ředitelé potýkají s opačným problémem: zkušení lékaři odcházejí, na odděleních zůstávají často mladí, ne zcela erudovaní lékaři. Chybí zkušení lékaři, kteří by jim mohli předávat zkušenosti.

Proč je tomu tak a jak z toho ven? Hodně se zmiňuje finanční ohodnocení lékařů a jejich odchody do zahraničí. Podle mě je příčin více. Povolání lékaře už dnes není tak společensky atraktivní jako dříve. Navíc se v posledních letech zvyšuje právní odpovědnost lékařů, zvyšuje se tlak médií a společnosti na kvalitu lékařské práce. To vede mnohdy až k honu na lékaře, který se při výkonu svého povolání dopustil nějakého pochybení, ať už domnělého nebo prokázaného.  V tomto směru máme daleko k vyspělým zemím, kde si mnohdy po bolestivém hledání uvědomili, že lékařská profese je specifické povolání, a tedy že rizikovost této práce je výrazně vyšší než u jiných profesí.

To v žádném případě neznamená, že by lékaři neměli být vedeni k zodpovědnosti, avšak zcela jistě není nutné při každé chybě vést proti lékaři trestní stíhání. A to je zásadní rozdíl v přístupu k lékařům například v Německu, Rakousku či Francii. Zde každé lékařské pochybení důkladně prošetřují odborné společnosti a lékařské komory, vedou s lékařem disciplinární řízení a jen zlomek případů je veden trestněprávně. Většina případů končí v civilním řízení o náhradu škody.