Vážené kolegyně, vážení kolegové,

zákon, který projednáváme, dobře zapadá do konceptu Ministerstva školství, podle kterého se školy mají stát jakýmsi administrativním centrem místo, aby jenom učily. Skutečně, ředitelé, ale i učitelé dnes značnou část tráví administrativou. Učitelé procházejí hlubokou deziluzí, náplň jejich práce už totiž zdaleka není jen výuka, ale čím dál víc právě administrativa.

Školský zákon, který hovoří o financování škol, tento neradostný trend bohužel dále podporuje. Místo, abychom se vydali cestou jednotného příspěvku na žáka, byrokraté budou stále šermovat různými koeficienty a excelovskými tabulkami, aby zdůvodnili nezdůvodnitelné. Že škola A dostane na žáka nižší příspěvek než škola B. A leckdy jde o rozdíl velmi značný. Přitom nepochybuji o tom, že všechny děti, všichni žáci a všichni studenti jsou si rovni pokud jde o přístup ke kvalitnímu vzdělání. Jejich rodiče platí daně a mají právo, aby se jejich dětem dostalo stejně kvalitního vzdělání jako dětem jejich sousedů. Jak odůvodnit, že vzdělání jednoho žáka má zcela jinou hodnotu než vzdělání žáka jiného?