Vážené kolegyně, vážení kolegové,

mnohé tu už zaznělo z úst mých předřečníků, přesto mi dovolte ještě pár slov. Hned v úvodu musím říct, že pokud někteří kolegové byli návrhem rozpočtu překvapeni, já překvapen rozhodně nejsem. Vzhledem k řadě předchozích kroků stávající socialistické vlády, která dlouhodobě likviduje podnikatelské prostředí, už nikoho nemůže překvapit rozpočet, který je opět doslova projídací. Ačkoliv i pro příští rok vláda očekává vcelku slušný růst HDP ve výši 2,7 %, deficit má dosáhnout stále závratných 60 mld. korun, což je pouze o 10 mld. méně, než původní vládní plán pro rok letošní. V důvodové zprávě k návrhu rozpočtu na rok 2015 jsme se mohli před dvěma lety dočíst, že se ČR závažným způsobem odchýlí od cesty ke zhruba vyrovnanému hospodaření sektoru vládních institucí. S politováním mi nezbývá než konstatovat, že se toho na tomto směru mnoho nezměnilo. Pokud by vláda pokračovala současným tempem, dočkali bychom se vyrovnaného rozpočtu někdy za šest či sedm let, a to kdo ví jestli vůbec. To skutečně není výsledek, na který by ministři měli být pyšní.

Abych nebyl pouze kritický, musím říci, že návrh zákona o státním rozpočtu obsahuje i světlejší kapitoly. Jednou z nich jsou oddíly 31 a 32, které jsou v rámci odvětvového členění představovány výdaji na vzdělávání a školské služby. Ty by měly příští rok stoupnout o více než 7 mld. korun, což představuje meziroční růst o zhruba 5,5 %. Většinu tohoto nárůstu přitom představuje zvýšení platů učitelů a nepedagogických pracovníků. Není myslím sporu, že učitelé i nepedagogičtí pracovníci jsou za svoji práci dlouhodobě podhodnoceni a že bylo na čase s tím konečně něco udělat, za což určitě patří vládě poděkování. Doufám však, že zvýšení platů nedopadne stejně, jako dopadlo často v minulosti, kdy sice byly učitelům zvednuty tabulkové platy, obratem však učitelé ve stejné výši přišli o svá osobní ohodnocení.