Je čím dál zřetelnější, že listopad 89 se nestal tou událostí, do níž značná část společnosti vkládala falešné naděje. Namísto slibovaného blahobytu pro všechny následoval rychlý rozprodej majetku státu tzv. “za hubičku“ spojený s kupónovou privatizací a rozsáhlými restitucemi, který vytvořil novodobou „elitu národa“ a třídu bohatých na jiných základech než poctivé práci. Výsledné společenské klima plné nespravedlnosti, vykořisťování a neustálého prohlubování neodůvodněných sociálních rozdílů je pak nutným důsledkem způsobu, jakým byla novodobá „národní elita“ vytvořena.

Na jedné straně společnosti tak stojí nepočetná třída oligarchů, jejichž soukromé majetky svoji hodnotou dalece přesahují majetkový souhrn všech ostatních „dolních deseti milionů“ a svými mocensko-finančními chapadly stále více zasahují do politického vývoje a směřování státu. Na druhé straně pak živoří zhruba milion občanů na hranici životního minima a nespočet rodin majících na krku exekuci, z nichž se v horším případě stávají bezdomovci a žebráci, které jsme do roku 1989 v podmínkách tehdejší republiky vůbec neznali.

Rozevřené sociální nůžky občanů jsou zjevné i o Vánocích. Přestože  stoupenci dnešní blahobytné společnosti  často opakují, že žijeme ve vyspělé a bohaté společnosti 21. století, neustále roste počet dětí, které tyto vánoční radovánky znají jen z vyprávění. Spousta rodičů se totiž nachází v dluhové či dokonce exekuční pasti a nemůže svým dětem dopřát ani školní obědy, natož pak nějaké vánoční dárky. Matky samoživitelky bojují denně s existenčními problémy, tedy pokud nehodlají za každou cenu využít moudré rady vpravdě „křesťanského“ předsedy KDU-ČSL Bělobrádka, aby si „našly nového chlapa“.