Nyní má z těch samých míst Jiří Pehe zaručené informace, že Rusko horečně zbrojí a pomýšlí na imperiální expanzi. Podle těchto opět dobře informovaných zdrojů se Rusko zbavilo svých bývalých satelitů ve střední a východní Evropě jen proto, aby je pak mohlo s o to větší vervou dobývat. Nechalo se uzbrojit Reaganem, aby poté rozpoutalo horečné závody ve zbrojení. Nejraději by nás svými vojenskými základnami obklíčilo.

Na druhé straně barikády stojíme my. Měli jsme vždy holubičí povahu, chtěli jsme využívat peníze k potřebnějším věcem, než je zbrojení. Rusko nám to však nedovolí. Dokud bude tato bezpečnostní hrozba trvat, budeme muset s těžkým srdcem doplácet na sankce a zbrojit, zbrojit, zbrojit, i když velice neradi.
 Pořád jsem si nemohl vzpomenout, co mi tento způsob argumentace vlastně připomíná. Už to vím. Naposledy jsem ho slýchával v rámci PŠM, politického školení mužstva.

Servírovali mi ho lidé s mnohem nižší inteligencí, než jakou má Jiří Pehe. Přesto mluvili až nápadně podobně. Stavěli proti sobě dva světy. Ten jeden (tehdy socialistický) se řídí vysokými hodnotami, které jsou cestou ke konečnému míru a blahu pro všechny. Ten druhý (imperialistický) žádné hodnoty nezná, prosazuje jen své mocenské zájmy.  My bychom rádi budovali svět v míru a pokoji, tvrdili tehdy politruci. Bohužel to zatím nejde. Teprve poté, až překazíme plány vojenských otesánků, kteří chtějí expandovat naším směrem, budeme moci překout zbraně v pluhy. Takhle nám to tehdy líčili lidé, kteří se odvolávali na zprávy tajných služeb a určitě se považovali za myšlenkové tanky své doby. A mužstvo se těšilo, že je to takhle jen dočasně.