Máme za sebou květen a připomínky konce druhé světové války. Jak je posledních pár let zvykem, člověk věci neznalý má pocit, že nás osvobodili jen Američané. Jsem jim vděčný za jejich podíl na konečném vítězství. Jen mě mrzí ten "odezdikezdismus". Když jsem byl malý tak jsem slyšel, že nás osvobodili jen Rusové. A tatínek mi s tím, že to nesmím říkat, vysvětloval i roli Američanů a západní fronty. A teď třicet let po revoluci tu máme obrat o 180 stupňů. Já svému synovi říkám, že nás neosvobodili jen Američané, ale vysvětluji i roli Rusů a východní fronty. Jediný rozdíl je snad jen v tom, že nemusím synovi zakazovat o tom mluvit... tedy alespoň zatím.

Proč nemluvíme o společném úsilí všech národů, které se nechtěli nechat vyhladit fašistickým Německem? Proč neukazujeme fotky obyčejných amerických a ruských vojáků, kteří si podávají ruce na Rýnu a z jejich tváří lze vyčíst úleva a radost z přežití a možnosti se vrátit domů? Těmto vojákům byli mocenské a politické hrátky ukradené.