Požíváme výdobytky konzumní společnosti, která je spojena  s teorií nekonečného růstu. Korporace, které vyrábějí krásná pozlátka  nebo vám předkládají zážitky jako to jediné, co dnes můžete získat, je  poměrně tristní. Ekonomiku táhne pouze spotřeba. Neustále se vyrábí a  spotřebovává. Žijeme v době, která se podobá velkému flámu. Zatím si jej  bujaře užíváme. Jenže co se stane, až večírek skončí? Kdo bude vítězem a  kdo poraženým?

Nejsme daleko od doby, kdy se účet večírku pomalu naplní, a budeme  donuceni k platbě. Hosté, kteří se na večírku pohybují, jsou korporace,  které vytvářejí pomyslný jev nekonečného růstu a jsou na něm přítomni i  jiní kapitáni kapitalizace světa – finanční ústavy. Nesmíme samozřejmě  zapomenout na samotné lidstvo, které je hlavním návštěvníkem na večírku.  Na mejdanu je přítomno všechno, co dnešní společnost nabízí, a to za  symbolické ceny. Jako kdyby zde probíhal výprodej levného zboží. Ostatně  výprodej je dalším mezníkem doby konzumu – když něco nejde prodat  draze, tak to postupně zlevním třeba na polovinu původní ceny a nastává  velký výprodej.

Nicméně večírek se postupně přehoupává do své závěrečné fáze.  Korporace stále více ovládají a nabízejí. Lidem docházejí peníze a  z večírku začínají odcházet. Zdá se, že vítězem z bujarého večírku budou  právě ony korporace. Není to ale pravda. Vítězem bude nepřímo  zúčastněný host – příroda. Ta se totiž postupně začne proti korporacím,  které ovládají a ničí svět, bránit. Ostatně velké teplotní výkyvy, silné  bouře atd. jsou toho nesporným důkazem.