Možná až na jednu drobnost: že se to celé pomalu, ale jistě rozpadá jako křehká vitrína plná porcelánových lží. Ne, skutečně není třeba hledat viníky daleko – jsou totiž přímo u vesla. A pokud ne u vesla, pak alespoň v tiskovém odboru. Zajímavé je, že většina jich je z Brna.

Začněme tam, kde to smrdí nejvíc: Dozimetr. Vítku kvítku Rakušanovi se podařilo téměř nemožné – najednou nikdo nevěděl, že se kolem něj točí lidé s kriminálním talentem. Ministr vnitra, který tvrdí, že o ničem nevěděl, je jako hasič, který běhá po hořící budově a ptá se, proč tu všichni křičí. Zatímco Rakušan se z toho „odkomunikoval“, zůstává otázkou, kdo všechny ty Dozimetry se všemi podezřele mrtvými vůbec zapnul.

Pak tu máme Stoku, starý dobrý brněnský příběh z bílé kuchyně ODS. Co je to proti aférám jiných? Kousek klasiky! Akorát že pořád smrdí. A ticho po pěšině je slyšet až na Pražský hrad, kde se místo prohlášení raději servisují motorky pro víkendové spanilé jízdy soudruha generála prezidenta Petra Pavla. Prostě, když v Brně sněžilo (Vaňková), v Praze pršelo (Blažek).