Jak naše společnost bohatne, stále více z nás si kupuje osobní auto – naše „sedmimílové boty“. Auto je skvělý pomocník: dopravuje nákupy domů, děti do škol a kroužků, naše seniory k lékařům, odveze na dovolenou, atd. Doprava autem je pohodlná, přímá, chtělo by se říci rychlá, ale to bohužel není. Na silnicích je nás mnoho, kolony na denním pořádku, některé silnice jsou nevalné kvality a zaparkovat je o štěstí.

Jako člen hospodářského výboru Poslanecké sněmovny se od začátku volebního období soustředím na problematiku dopravy. Vždy jsem podporoval a podporuji státní dotace na opravy krajských silnic, zejm. pokud nelze „prostavět“ všechny peníze určené na nové dálnice či silnice I. tř. Jsem přesvědčen a nekompromisně bojuji za to, že je třeba mít dlouhodobý dotační program podpory oprav krajských silnic, dokud je všechny neopravíme. V roce 2015 stát podpořil kraje částkou 3,6 mld. Kč, letos cca třemi miliardami a velmi usiluji o to, aby tyto dotace vydržely v roce 2017 a dále. Přináší to ovoce: opravených úseků utěšeně přibývá, naše auta na nerovnostech tolik netrpí, o komfortu cestování nemluvě. Z dálnice D1 to známe všichni…

Když opravy začaly, rychle se projevil nežádoucí vedlejší efekt: kolony. Vloni na podzim se dalo dojet autem v neděli po ránu ze Šlapanic, kde žiji, do 10 km vzdáleného centra sousedního Brna, při dodržování všech předpisů a rychlostních omezení, za 15 minut. V pondělí ráno to ve stejný čas trvalo hodinu a půl. Ani po železnici to nešlo, ta se opravovala taky. Kolony se začaly rychle tvořit kdekoliv, kde se něco opravovalo, nebo kde byla nějaká havárie.