Skutečností se tak stala dlouholetá snaha zařadit Karlovy Vary mezi památkově významná historická města, kam bezpochyby svojí dobře zachovalou lázeňskou architekturou a její noblesou zejména z druhé poloviny 19. století, ale rovněž nezanedbatelnou kvalitou staveb začátku 20. století a prvorepublikového období patří.

Již dříve, od roku 1992, bylo v menším rozsahu městské jádro podél řeky Teplé chráněno Městskou památkovou zónou. V souvislosti s procesem Great Spas of Europe, kdy se jedenáct lázeňských míst ze sedmi evropských zemí snaží o zápis na prestižní Seznam světového kulturního a přírodního bohatství UNESCO, bylo povýšení města na nejvyšší možný způsob národní ochrany téměř povinností. Ale není se čemu divit. Karlovy Vary mají desítky kulturních památek, hodnotné domy, kulturní stánky, kolonády, altány, sochy, církevní stavby, a to nejen ve vlastním městě, ale i v široké obklopující kulturní krajině, v lázeňských lesích, protkaných desítkami kilometrů udržovaných cest s mnoha zastaveními a vyhlídkami. Ne nadarmo můžeme okolí města nazývat terapeutickou krajinou. Navíc mají Karlovy Vary i dvě národní kulturní památky, barokní chrám Kiliána Ignáce Dientzenhofera, zasvěcený sv. Maří Magdaleně, a Císařské lázně, honosnou neorenesanční reprezentativní budovu určenou v době svého vzniku na konci 19. století pro komplexní lázeňskou péči. Letitý socialistický režim sice podporoval rozvoj lázeňské péče, ale architektonický fond Zlatého věku hrubě zanedbával, dokonce režíroval jeho postupnou destrukci s poukazováním na jeho nízkou kvalitu. Ze šedesátých let minulého století dokonce existuje studie na vybourání historických objektů a přeměnu jádra města v novou moderní socialistickou výstavbu panelového typu, včetně lázeňských sanatorií. Ostatně podobný osud chystaly Karlovým Varům i německé úřady během druhé světové války, kdy se počítalo s masivními stavebními úpravami, zejména ve sjednocení kolonád v jeden celek. Protože však ani jeden z totalitních režimů své plány nestačil dotáhnout do úplného konce, došlo sice k zanedbání města, ale paradoxně nedošlo na jeho přeměnu a modernizaci, jak je tomu často běžné u zahraničních lázní. Tam často staré lázeňské budovy a zařízení ztratily svoji původní funkci, klasické lázeňství založené na využívání léčivých minerálních vod podléhá módnímu wellnessu a do staré zástavby vnikají moderní s místem nesourodé prvky.