Když jsme tehdy zvonili klíči, málokoho napadlo, že všechny demokratizační procesy půjdou tak pomalu, že se budeme muset vyrovnávat s takovou spoustou nešvarů, které nová doba přinese. Možná i proto mnozí z nás ztratili na této cestě plné nástrah naději a mnozí to i vzdali.

Jenže demokracie není Něco, co prostě máme. Demokracie si žádá naši každodenní práci, naši péči a úsilí. Nestačí jen přijít čas od času k volebním urnám! O demokracii musíme aktivně pečovat. Jinak hrozí, že se jednou probudíme a budeme muset znovu na náměstích našich měst a obcí cinkat klíči.

O mně je známo, že dlouhodobě kritizuji našeho prezidenta Miloše Zemana za jeho kroky, které ukazují jeho neúctu k základním demokratickým principům. Vzpomeňme na osobu píseckého rodáka Martina C. Putny, kterého prezident navzdory akademickým svobodám odmítl jmenovat profesorem, navíc z velmi pochybných důvodů. Vzpomeňme na všechny ústrky, kterých se dostalo rektorům, za jeho podporu. Především bych chtěl vyzvednout osobní statečnost někdejší rektora Jihočeské univerzity Libora Grubhoffera. Vzpomeňme také, že v minulém roce Miloš Zeman neváhal oslavit den znovunabyté svobody na Albertově na jednom pódiu s extrémistou Martinem Konvičkou. Nechci Vás ale nudit dlouhým výčtem provinění Miloše Zemana proti zásadám demokracie, svobody a tolerance. Spíše chci připomenout, že dnes se nemůžeme spolehnout ani na naše další ústavní činitele.